České zdravotnictví krvácí — chybějí lidé, chybějí peníze a pacientů přibývá. Nemocnice zavírají oddělení, čekací lhůty se prodlužují a mladí zdravotníci utíkají do zahraničí. Jak dlouho ještě udržíme systém, který slibuje všem dostupnou a kvalitní péči?

Sestry odcházejí a po nových se slehla zem 

Nejpalčivější je dnes situace v nemocnicích, kde chybí zdravotnický personál. Podle aktuálních dat z letošního léta chybí v českých nemocnicích přes 2 500 sester, a to především na náročných odděleních, kde je práce psychicky i fyzicky vyčerpávající. Problém navíc není jen aktuální – prognózy ukazují, že v příštích deseti letech odejde do důchodu téměř třetina všech zdravotních sester, tedy přibližně 30 000 lidí.

„Pokud se nepodaří zvýšit počty absolventů a zlepšit podmínky, bude nutné v některých nemocnicích zavírat celá oddělení,“ varují odborníci. Některé regionální nemocnice už dnes řeší, zda budou schopny zajistit provoz. Zažívají vysokou fluktuaci, mladí lidé o obor zájem nemají, a ti, kteří přijdou, často po pár letech odcházejí vyčerpaní nebo za lepším platem do zahraničí.

Populace stárne a výdaje stále rostou

Problémy s personálem navíc zhoršuje demografie. Populace Česka stárne a s přibývajícími seniory rostou i nároky na zdravotní péči. Už dnes zdravotnictví spolyká zhruba 8,5 % HDP, tedy asi 597 miliard korun ročně. To je méně než průměr EU, kde se na zdravotnictví dává kolem 9,9 % HDP.

Podíl státních výdajů na zdravotnictví zůstává přitom relativně stabilní, ale poptávka po službách i jejich cena rostou. Průměrný Čech „spotřebuje“ zdravotní péči v hodnotě přibližně 55 500 korun ročně, z toho domácnosti hradí pouze okolo 7 930 korun ze svého. Pokud nebude systém reformován, budou tyto náklady dál stoupat a rozpočet je nebude schopen pokrýt.

Cesty z krize: spoluúčast, prevence i slučování nemocnic 

Možných řešení je několik a odborníci se shodují, že bude nutné je zkombinovat.

Prvním krokem je zvýšení spoluúčasti pacientů. Češi dnes platí za zdravotní péči relativně málo a systém podle některých ekonomů trpí tím, že pacienti považují péči za „bezplatnou“ a ne vždy ji využívají efektivně. Zavedení vyšších poplatků nebo osobních účtů by mohlo zdravotnictví přinést další zdroje financování a zároveň přimět pacienty k větší zodpovědnosti.

Neméně důležitá je prevence. Podpora zdravého životního stylu, včasné screeningy nebo třeba zdanění nezdravých produktů mohou dlouhodobě snížit výskyt chronických nemocí a tím i náklady na péči.

Řešit se musí i personální otázka. Zvyšování počtu studentů zdravotních škol, zlepšení podmínek pro začínající sestry a lékaře a zajištění podpory pro ty zkušené je klíčové. Podle plánů ministerstva by investice do vzdělávání zdravotníků mohla přinést až 15 400 nových pracovníků během dvanácti let.

Do diskuse se ale dostává i otázka, zda není v některých regionech příliš mnoho malých nemocnic. Jejich slučování do větších a lépe vybavených celků by mohlo ušetřit náklady na provoz, umožnit specializovanou péči a efektivněji využít omezený personál.

Budoucnost leží v našich rukou

České zdravotnictví stojí na rozcestí. Pokud stát nezasáhne a lidé si neuvědomí, že péče něco stojí, hrozí postupná ztráta kvality a dostupnosti služeb. Odborníci varují, že bez vyšší spoluúčasti, větších investic do prevence a chytré optimalizace sítě nemocnic se situace bude dál zhoršovat.

Máme ale stále možnost zachovat kvalitní péči dostupnou všem – za předpokladu, že začneme jednat včas.



Zdroje: