Nejnovějšímu albu americké umělkyně Sabriny Carpenter Man’s Best Friend se i přes dřívější kontroverze dostává úspěchu. Album debutovalo jako číslo jedna v žebříčku nejprodávanějších desek na území USA Billboard 200 a všech 12 skladeb se jednotlivě umístilo v žebříčku Billboard Hot 100, který se zase soustředí na prodejnost singlů. Tentokrát si ještě víc než kdy jindy Carpenter nebere servítky. Jak co se týče sexuální explicitnosti jí vlastní, tak reflexe mužských nedostatků, se kterými se ve svém milostném životě setkala. Nevypovídá ale popularita jejích textů něco o nás všech?
Kdo je Sabrina Carpenter?
Sabrina Annlynn Carpenter je zpěvačka, textařka a herečka narozená roku 1999 v Pensylvánii. Svou první epizodní hereckou roli v seriálu získala již v jedenácti letech, do širšího povědomí se však dostala angažmá v seriálu Riley ve velkém světě (Girl Meets World) stanice Disney Channel z roku 2014. Ve stejném roce vyšel i její první singl Can’t Blame a Girl for Trying a také debutové EP pod stejným názvem.
Velký obrat v její kariéře znamenal přechod od nahrávací společnosti Hollywood Records, vlastněné Disney Music Group, ke společnosti Island Records. Tato změna kromě vymanění se ze statusu dětské „Disney hvězdičky“ také znamenala její první umístění v nejprestižnějším žebříčku prodejnosti singlů Billboard Hot 100.
Po několika vystoupeních jako předskokanky na Eras Tour zpěvačky Taylor Swift přišel v roce 2024 singl Espresso, který ji společně se skladbou Please Please Please vynesl na vrchol popové scény.
Kontroverze jako denní chleba
Jako každá známá osobnost ani Sabrina Carpenter se v průběhu její kariéry nevyhnula některým reputačním skandálům. Od jistého momentu bychom ale mohli říci, že kontroverzi začala jít naproti.
Carpenter se rozhodně nestydí dát veřejně najevo její potřeby a touhy. Pokud k tomu navíc přidáte s tím korespondující choreografie a kostýmy, dostanete poněkud spolehlivý recept na naštvaného konzervativce.
Po jejím vystoupení na slavnostním ceremoniálu BRIT Awards v březnu tohoto roku obdržel britský úřad pro dohled nad televizním, internetovým a rozhlasovým vysíláním Ofcom na 825 stížností, které z většiny zahrnovaly právě tento její výstup, který byl v televizi odvysílán ještě před devátou hodinou, tedy v době, kdy se v Británii ještě nesmí v televizi objevovat obsah nevhodný pro děti. Sabrina Carpenter zde performuje v obklopení tanečníků v uniformách britské hradní stráže, sama stylizovaná do minišatů připomínajících uniformu s rudými podkolenkami a podvazky. V druhé části představení pak za zpěvu písně Bed Chem vystupuje společně s tanečnicemi ve spodním prádle.
Další vlnu nevole přineslo odhalení coveru v té době ještě připravovaného alba s názvem Man’s Best Friend, na kterém je Carpenter vyobrazená v poloze na kolenou, přičemž vedle ní stojí osoba oblečená v mužském obleku tahaje ji za vlasy. Negativní odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Podstatná část komentujících v grafice totiž spatřuje jednoznačné podbízení mužům a podporu misogynie. Glasgow Women’s Aid, charita podporující oběti domácího násilí, označila přebal za „zpátečnický“ a za „návrat k redukci žen na domácí mazlíčky, pomůcky a majetek“.
Reakcí Carpenter však nebylo stažení původního coveru ze sociálních sítí doprovázené pokornou omluvou, jak by se možná od celebrity jejího formátu očekávalo. Místo toho se o několik dní po oznámení původní podoby přebalu objevila na Carpenter sociálních sítích jeho podoba alternativní s komentářem, že tento nový cover je „schválen Bohem“.
Proti ženám nebo pro ženy?
S takovou by se nám mohlo zdát, že se odpůrci Sabriny Carpenter paradoxně dělí na dvě proti sobě stojící skupiny: ty, kterým přijde skrze svou otevřenost přehnaně progresivní, a ty, kteří její sexualizaci sebe samotné považují za regresivní.
V případě prvním se zkrátka jedná o jakousi neshodu v pohledu na společnost, na to, kde by měly být stanoveny hranice toho, co na veřejnosti ještě být může a co už ne. Ostatně i Carpenter sama se v nedávném rozhovoru s Apple Music na účet těchto kritiků vyjádřila: „Je tady generace, kterou pohoršují některé věci, které dělám, a je to generace, která má buď malé děti, nebo děti vychovala, a prostě se na to do jisté míry dívají z jiného životního bodu. (…) Oni všichni měli sex. Hodněkrát, protože přivedli na svět hodně dětí. Takže nad tím jenom přemýšlím a přijde mi to vždy tak vtipné. Myslím tím, že jsme všichni jen tak odsuzující.“
Co se týče druhé skupiny odpůrců, situace se zdá o něco komplikovanější. Hraje se o otázku, zdali Sabrina Carpenter podporuje emancipaci žen, nebo ji naopak brzdí. Kromě negativních reakcí zmiňujících dehonestaci žen a šíření misogynních konstruktů si však také zmiňovaný původní cover alba Man’s Best Friend vysloužil reakce, které se jej snažily obhájit jako satiru, která je pro Sabrinu Carpenter typická a která má naopak za účel tak trochu zesměšnit muže.
Situace se tak stala veskrze naprosto absurdní, protože na jedné straně křičí ti, kteří si nepřejí nic jiného než spravedlnost a zlepšení životů žen, a na straně druhé se jim snaží oponovat ti, kteří si nepřejí nic jiného než tu samou spravedlnost a to samé zlepšení životů žen. Mezi nimi stojí Carpenter, která její myšlenkový pochod při tvorbě původního coveru nového alba okomentovala takto: „Celý účel té fotografie je být drzá, bezstarostná a hravá. (…) Byl tam jenom jeden snímek, který byl vyfocen s takovým světlem, jaké jsem chtěla, s tímhle výrazem, kde jsem očividně při plné kontrole, i přestože jsem na všech čtyřech.“
Emancipace žen není jenom o zaujetí předních příček ve firmách nebo vyrovnání platových rozdílů. Jde také o možnost vyjádřit sebe samu a své skutečné potřeby. Obzvláště, když jde o léta potlačovanou ženskou sexualitu.
Nebo proti mužům?
Otázku tak pro mě nepředstavuje ani tolik její přístup k ženám, jako spíš její přístup k mužům. Řada jejích textů, především pak v albu Man’s Best Friend, tematizuje milostný život s muži a jeho nedostatky. Zpívá o tom, jak ji již mnohokrát muži zklamali a jak často nedostávala od partnera ani to, co považovala za minimální.
Zesměšňovaní sexuální výkonnosti, stěžování si na absolutní neschopnost nebo věty typu „Why so sexy if so dumb?“ se tak najednou stávají vtipnými, protože se jedná o verše adresované mužům. Neříkám, že humor tohoto typu je nutně zavrženíhodný, pokud se o humor skutečně jedná, jen mi přijde důležité upozornit na to, jak jsme někdy schopni měřit pověstným dvojím metrem. Protože urážení mužů předmětem feminismu opravdu není.
Sabrinu Carpenter bychom tak neměli démonizovat jako největšího podporovatele misogynie, no zároveň ji není ani třeba stavět na piedestal feminismu. Je to popová zpěvačka a jako každá popová zpěvačka se nám snaží předat to, co se v ní odehrává, ale také to, co se tak trochu odehrává v každém z nás.
Zdroje: Billboard, wikimedia.org, BBC, instagram.com, youtube.com
