Vynález jednašedesátiletého jordánsko-amerického chemika Omara Mwannese Yaghiho využívá okolní tepelné energie a dokáže vyprodukovat až 1 000 litrů čisté vody denně. 

Jeho ekologicky šetrný vynález dokáže zajistit pitnou vodu v případě, že jsou centrální dodávky vody vyřazeny z provozu – například kvůli suchu nebo jejich poškozením hurikánem. Yaghi věří, že jeho přístroj dokáže zachraňovat životy.

Jak to funguje

Yaghi je zakladatelem tzv.  retikulární chemie, jejíž principy právě vynález využívá. Díky těmto principům dokáže ze vzduchu získávat vlhkost a následně produkovat vodu, dokonce i v suchých a pouštních podmínkách. 

Technologická společnost Atoco, kterou Yaghi založil, uvedla, že jednotky s tímto zařízením jsou velikostí srovnatelné se zhruba šestimetrovým přepravním kontejnerem a pohání je výhradně tepelná energie velmi nízké kvality. Tyto jednotky by mohly být umístěny v lokálních komunitách a vyrábět až 1 000 litrů čisté vody denně. To by se mohlo osvědčit především ve velmi suchých oblastech nebo tam, kde dodávky vody často přerušují různé přírodní vlivy. 

Yaghi získal Nobelovu cenu za chemii v roce 2025 za objev metal-organických a kovalentně-organických sítí. Narodil se v rodině palestinských uprchlíků v jordánském Ammánu. Od svých 15 let žije v USA. Působí jako univerzitní profesor a je členem Národní akademie věd Spojených států. V lednu 2025 se stal sedmým prezidentem Světové kulturní rady, mezinárodní organizace podporující kulturní a vědecký pokrok. 

Věří, že jeho vynález změní svět a podle jeho slov bude přínosem hlavně pro ostrovy v Karibiku. Právě ty jsou totiž velmi náchylné k suchu. Zároveň dodal, že by technologie mohla představovat řešení pro země, které potřebují dopravit vodu do oblastí, které od dodávek vody byly odstřihnuty hurikánech, jako byly Beryl a Melissa, které zanechaly tisíce lidí bez přístupu k vodě. 

„Hurikány, jako byly Melissa nebo Beryl, přinesly rozsáhlé záplavy, ničily domy i úrodu a zasáhly tisíce životů v Karibiku. Tato devastace je jasnou připomínkou naléhavé potřeby posílit odolnost zásobování vodou ve zranitelných oblastech, zejména v malých ostrovních státech náchylných k extrémním povětrnostním jevům,“ uvedl Yaghi.

Globální vodní bankrot

Existují i jiné způsoby získávání vody, jako je např. odsolování. To je proces, kdy se slaná mořská voda přeměňuje na čerstvou pitnou vodu tím, že se z ní odstraní rozpuštěné soli a jiné minerály. Obvykle se k tomu používají dvě metody – buď je slaná voda čerpadlem tlačena proti speciální propustné membráně, nebo se voda prostřednictvím ohřevu destiluje. Takový proces je však energeticky velmi náročný, a navíc může představovat hrozbu pro dany ekosystém, když je koncetrovaný sladný odpad vypouštěn zpět do oceánu. Yaghi v této souvislosti uvedl, že jeho vynález představuje ekologicky šetrnou a udržitelnou alternativu.

Nedávná zpráva OSN uvedla, že planeta vstoupila do „éry globálního vodního bankrotu“, přičemž téměř tři čtvrtiny světové populace žijí v zemích klasifikovaných jako vodně nezabezpečené nebo kriticky vodně nezabezpečené.

„Přibližně 2,2 miliardy lidí stále nemají přístup k bezpečně řízeným zdrojům pitné vody, 3,5 miliardy nemají bezpečně zajištěné hygienické podmínky a asi 4 miliardy zažívají vážný nedostatek vody alespoň jeden měsíc v roce,“ uvádí zpráva.

Inspirace k vynálezu sahá do dětství

V tříostrovním karibském státě Grenada, který byl v roce 2024 zpustošen již zmíněným hurikánem Beryl, představuje Yaghiho vynález velkou naději. Zejména pro ostrovy Carriacou a Petite Martinique, které katastrof odnesly nejvíce. Navíc tam čelí hned trojí hrozbě: bouřím, suchu a také pobřežní erozi.

„Schopnost této technologie fungovat mimo elektrickou síť pouze s využitím okolní energie je pro naše podmínky obzvláště přesvědčivá,“ uvedl vládní úředník z Carriacou a environmentalista Davon Baker.

Zmíněné ostrovy dokonce ještě v současné době pociťují následky katastrofy z roku 2024. Musí tak dovážet vodu z Grenady, aby zvládaly období sucha.

„V současnosti zvažujeme komplexní strategie obnovy a posílení odolnosti a technologie získávání vody ze vzduchu, kterou profesor Yaghi vyvinul. Řeší několik zásadních problémů, jimž čelíme: vysoké náklady a uhlíkovou náročnost i riziko kontaminace při dovozu vody; zranitelnost centralizovaných systémů vůči poškození hurikány; a potřebu decentralizovaných řešení, která mohou fungovat, když tradiční infrastruktura selže,“ řekl Baker.

Samotný Yaghi se nechal slyšet, že inspirací pro vynález mu bylo vlastní dětství. Zažil totiž domácnost bez tekoucí vody a elektřiny. 

Ve svém projevu během slavnostního udělování Nobelovy ceny vzpomínal právě na tohle období. Jak do oblasti, kde vyrůstal, vláda vozila vodu pouze jednou za týden nebo dva.

„Pamatuji si šepot, který se šířil naší čtvrtí: ‚Voda přichází‘. A ten spěch, když jsem se snažil naplnit každou nádobu, kterou jsem dokázal najít, než proud vody zase ustal,“ pronesl.

Zároveň vyzval světové lídry, aby „odstraňovali překážky, chránili akademickou svobodu“ a „vítali globální talenty“.

„V otázce klimatu už nastala chvíle pro společné jednání. Věda je připravena. To, co nyní potřebujeme, je odvaha – odvaha odpovídající velikosti tohoto úkolu – abychom mohli příští generaci předat nejen technologie zachytávání uhlíku, ale i planetu hodnou jejich nadějí,“ uvedl.

 

Zdroj: The Guardian, Wikipedie, Wikipedie, autorský text

Náhledová fotografie: Michał Ski / původní autor Boasap/Wikipedie/ CC BY‑SA 3.0