Po intervenci Spojených států do Venezuely za účelem ochromení obchodu s drogami zvýšila administrativa Donalda J. Trumpa svůj vliv v celé Latinské Americe. Zatímco na chod Venezuely dohlíží, s Kubou chce vést jednání o krizi, ve které se země nachází a ke které USA značně přispívají. Jediné, v čem má USA jasno, je ropa.
Venezuela
Po zatčení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura měla vláda Spojených států amerických jasný důvod. Ovládal drogové kartely v zemi, které narkotika exportují do USA. Pod touto záminkou jej 3. ledna letošního roku společně s jeho manželkou zatkli v Caracasu. Zatčení doprovázely rozsáhlé vzdušné operace, které zničily většinu protivzdušných systémů a rovněž srovnaly se zemí vojenské základny, společně s letišti a kritickou infrastrukturou. Zemi od té doby vede prozatímní vláda v čele s viceprezidentkou Delcy Rodríguezovou a pro deeskalaci situace se Spojenými státy podnikla několik zásadních kroků. Zrušení stíhání v exilu pobývajících opozičních politiků, propuštění politických vězňů a zpřístupnění venezuelské ropy a jejích nalezišť americkým firmám. USA tyto kroky viděly jako nutné pro stabilizaci země a aby se peníze z ropného průmyslu dostaly k venezuelskému lidu, rozhodla se je sama administrativa Spojených států spravovat.
Od té doby se ceny venezuelské ropy vyšplhaly až o 30 % výš, než tomu bylo za vlády Nicoláse Madura. Rovněž na venezuelskou ropu platí stejné mezinárodní obchodní právo jako na zbytek tohoto fosilního paliva světa. Obchodováno je s ní nově na oficiálních celosvětových trzích a platí na ni přísné sankce, které jsou mířeny proti Rusku. To bylo dlouhodobým spojencem Venezuely a z levné ropy, na kterou měla americká administrativa uvalené obchodní embargo, značně těžilo. Množství ropy, na kterou se obchodní embargo vztahovalo, čítá asi 30 až 50 milionů barelů, samotné těžební rezervy se odhadují na zhruba 303 miliard barelů. Jeden barel poté čítá 159 litrů. Vše nyní připadá Spojeným státům, samotná těžba je poté na dobu neurčitou a výhradně pod kontrolou amerických ropných společností. Začátkem měsíce Trump novinářům na palubě Air Force One dokonce sdělil, že venezuelskou ropu hodlá expandovat také na indický trh. „Už jsme tu dohodu udělali, koncept té dohody,“ uvedl Trump a k obchodu pozval také Čínu, informuje ČTK.
Tento krok měl být jedním z třífázového plánu ministra zahraničí Marca Rubia, více jsme o něm informovali v článku o Jižní Americe. Již při jeho prvotní prezentaci Kongres napadal nejasnou vizi do budoucna a celkovou chaotičnost. Republikánská strana však slibovala, že se v blízké době vše objasní. Od té doby uplynul necelý měsíc a vláda Spojených států stále nevydala jasné stanovisko. Prezident Donald Trump se v náznacích pro směřování země také často rozcházel ve svých vlastních vizích. 16. ledna se setkal s vůdkyní opozice Maríou Corinou Machadovou u příležitosti předání Nobelovy ceny za mír, která dříve náležela právě opoziční vůdkyni. Po setkání ji označil za budoucnost Venezuely. Později ji však také odmítl s tvrzením, že navzdory vítězství opozice v posledních volbách nemá dostatečnou podporu k tomu, aby vedla Venezuelu, a s prozatímní prezidentkou Rodríguezovou navázal bližší politické vztahy a jejich spolupráci označil za dobře fungující. I tak ale nepřímo prozatímní prezidentce pohrozil, že může skončit hůře než Maduro. „Pokud neudělá to, co je správné, zaplatí velmi vysokou cenu, pravděpodobně vyšší než Maduro,“ sdělil Trump pro server The Atlantic.
Kuba
Další výraznou zemí Latinské Ameriky je pro Trumpa ostrovní stát Kuba. Rozepře těchto dvou zemí jsou dlouhodobé a sahají až do období studené války. Nyní se dění po letech klidu dalo opět do pohybu. Trump dlouhodobě tvrdí, že kubánská vláda spolupracuje s nepřáteli USA. Rusku, Číně a Íránu má Kuba umožňovat využívat svá území pro vojenské a zpravodajské účely, které přímo ohrožují USA. Kuba rovněž dlouhodobě spolupracovala s Venezuelou, od které brala dotovanou ropu. Důvodem byla jak nízká cena, tak sankční politika USA vůči Kubě. Po pádu venezuelského režimu se situace ještě zhoršila. Spojené státy uvalily na zemi vysoká cla a zakázaly dovoz ropy. Rovněž kolem ostrovního státu rozmístily námořní blokádu a pohrozily uvalením dodatečných cel na jakoukoli zemi, která by dodávala Kubě ropu. Zemi tak odřízly od okolního světa a ta upadla do silné energetické, humanitární a ekonomické krize. Ve stejnou dobu chce s kubánskou vládou jednat o dalším směřování země.
Energetická krize si vyžádala v zemi úsporná opatření. Jsou omezené spoje hromadné městské i mezinárodní dopravy. Výjimkou je jedině letecká doprava, která má zůstat v běžném provozu společně s letišti. Naopak úřady fungují pouze od pondělí do čtvrtka s možností udělit úředníkům jinou činnost v průběhu výkonu práce, aby se zmírnil ekonomický dopad. Univerzita v Havaně dokonce oznámila, že na třicet dnů omezí prezenční výuku. Země také přichází o značné příjmy z turismu. Skrze úsporu energie se uzavírají některé hotely a návštěvníci jsou nuceni se přesunout jinam, nemluvě o tom, že skrze zrušenou námořní dopravu je obtížné se do země vůbec dostat.
Po hurikánu Melissa, který se ostrovním státem prohnal v minulém roce, se země potýká s humanitární krizí. Právě nedostatek ropy ji ještě více oslabuje v oblasti zpracovávání surovin a je tak plně odkázána na import z cizích zemí. Amerika i přes svou tvrdou zahraniční politiku mířenou proti Kubě však vyčlenila finanční prostředky dosahující 9 milionů amerických dolarů. Tři z nich jsou původní humanitární pomoc vyčleněná po hurikánu, zbylých 6 milionů putuje na Kubu prostřednictvím pomoci distribuované především přes katolickou církev a charitativní organizace. K humanitární pomoci se však kriticky vyjádřil kubánský prezident Miguel Díaz-Canel. Na sociální síti X ve svém příspěvku napsal: „Je dost pokrytecké uplatňovat drakonická donucovací opatření, která odepírají základní ekonomické podmínky milionům lidí, a pak oznámit polévku a konzervy pro několik málo lidí.“ Nejvyšší úředník ministerstva zahraničí pro humanitární pomoc Jeremy Lewin však tvrdí, že navzdory krokům USA v oblasti dovozu ropy je humanitární krize na Kubě, která přesahuje škody způsobené hurikánem Melissa, vinou kubánské vlády. „Je to proto, že vláda nemůže, víte, dát jídlo do regálů... Nechávají tyto vládní obchody úplně prázdné. Nejsou zásobené,“ uvádí Reuters. Spojené státy rovněž varují kubánské představitele, aby byli opatrní se slovy vůči prezidentovi Donaldu Trumpovi. Následky by mohly vést k ukončení jednání a pomoci.
Za ekonomickou krizi viní Kuba Spojené státy dlouhodobě. Z velké části za ni však může centralizované plánování, závislost na dovozu a stále přítomný komunistický režim. Právě kvůli němu Donald J. Trump zvrátil uvolnění vztahů z éry Baracka Obamy a v roce 2025 opětovně zařadil Kubu na seznam státních sponzorů terorismu. To mělo za následek zpřísnění sankcí, které omezují obchod a finanční transakce s kubánskou armádou a rozvědkou, jež kontrolují velkou část ekonomiky, jak informuje U.S. Department of State. Cílem má být oslabení komunistického režimu a snaha zvrátit jeho moc na ostrově.
O problematice Venezuely, Jižní a Latinské Ameriky informujeme dlouhodobě v rubrice "Svět a geopolitika".
