Donald Trump vyzval dosud nezúčastněné státy v izraelsko-íránském konfliktu, aby se připojily k obraně a znovuotevření Hormuzského průlivu. Valná většina zemí však na návrh reagovala spíše negativně a snaží se od něj distancovat.
Začátkem měsíce otevřel Izrael za podpory Spojených států novou válečnou frontu. Konflikt byl mířen proti íránskému státu a hlavními důvody byl především nekontrolovaný jaderný program a režim v zemi. 1. března tak Izrael podnikl první z řady útoků, který měl destabilizovat tamní režim a přimět vládu k jednání. Útoky si vyžádaly řadu obětí, mezi kterými byl také tehdejší duchovní vůdce země Alí Chámeneí. Odpověď Íránu byla okamžitá a rovněž militantní. Írán odpověděl útoky nejen na samotný Izrael, ale také na státy, ve kterých se nacházely americké vojenské základny. Spojené arabské emiráty, Katar, Omán, Bahrajn a Sýrie tak byly prvními nezúčastněnými státy, které pocítily izraelsko-íránský konflikt jako první.
V následujících dnech však nově vznikající konflikt pocítily také západní státy. V důsledku smrti íránského duchovního vůdce Alího Chámeneího vydaly dvě vysoce postavené šíitské náboženské autority, ajatolláh Hosejn Núrí Hamedání a ajatolláh Násir Makarém Šírází, své fatvy, kde vyzývaly radikální stoupence islámu k pomstě za jeho smrt. I když fatvy byly mířené spíše proti Spojeným státům, v Evropě varovalo kupříkladu Německo před potenciálním rizikem. Více jsme o situaci informovali na začátku března v předchozích článcích.
Co však zasáhlo značnou část planety, bylo zablokování Hormuzského průlivu íránskými vojenskými složkami. Jeho uzavření mělo silný vliv na ropnou infrastrukturu společně se zemním plynem. Průliv totiž slouží jako hlavní dopravní tepna pro import těchto surovin z regionu, který je rovněž jejich hlavním světovým vývozcem. K uzavření mělo podle hlavního poradce vrchního velitele gard Ebrahima Džabarího dojít již v prvních dnech konfliktu. Ve svém projevu ze začátku měsíce Džabarí uvedl, že „Hormuzský průliv je uzavřen. Pokud se ho někdo pokusí proplout, hrdinové Revolučních gard a námořnictva tyto lodě zapálí,“ informovala Reuters.
V dnešních dnech íránské síly stále brání obchodním plavidlům ve volném pohybu v Hormuzském průlivu a obchod s fosilními palivy zažívá cenový nárůst. V dnešních dnech dosahuje cena jednoho barelu 102 dolarů. Jedná se tak o značný nárůst z původních přibližně 70 dolarů, nejedná se však zatím o tak silný nárůst jako při začátku války na Ukrajině, kdy jeden barel ropy v nejvyšších cenách dosahoval 110 až 120 dolarů za barel.
V reakci na zvyšující se ceny ropy vyzval americký prezident Donald J. Trump nejen spojenecké země, aby napomohly ke stabilizaci situace v Hormuzském průlivu. „Země světa, které přijímají ropu přes Hormuzský průliv, se musí o tuto cestu postarat a my jim pomůžeme – HODNĚ!“ napsal Trump v příspěvku na sociální síti Truth Social. „USA budou také s těmito zeměmi koordinovat, aby vše proběhlo rychle, hladce a dobře,“ informovala agentura Reuters.
Trump již dříve na Truth Social uvedl, že „Mnoho zemí, zejména těch, kterých se dotýká íránský pokus o uzavření Hormuzského průlivu, vyšle ve spolupráci se Spojenými státy americkými válečné lodě, aby udržely průliv otevřený a bezpečný,“ a obrátil se na Čínu, Francii, Japonsko, Jižní Koreu, Spojené království „a další“, kteří by měli v této situaci poskytnout pomoc. Většina z oslovených zemí však odmítla vměšování se do konfliktu či oznámila jednání. K přímé spolupráci se tak žádná ze zemí nezavázala.
Německo nabídku přímo odmítlo. Boris Pistorius v pondělí na tiskové konferenci v Berlíně oznámil, že „toto není naše válka; my jsme ji nezačali,“ a vyzval k diplomatickému řešení, kterému by vyslání dalších válečných lodí do regionu pravděpodobně nepomohlo.
Francie byla ve svých výrocích mírnější a zváží vyslání námořnictva v případě, že se konflikt stabilizuje. Rovněž prezident země Emmanuel Macron na sociální síti X uvedl, že jednal s íránským prezidentem Masúdem Pezeškjánem, kterého vyzval k deeskalaci situace v regionu. „Svoboda plavby v Hormuzském průlivu musí být obnovena co nejdříve,“ uvedl Macron na síti X.
Sama Evropská unie poté reagovala spíše s odstupem a nutností projednání dalších kroků. „Je v našem zájmu udržet Hormuzský průliv otevřený, a proto také diskutujeme o tom, co v tomto ohledu můžeme udělat,“ uvedla Kaja Kallasová, nejvyšší diplomatka EU, před zasedáním ministrů zahraničí, kteří měli jednat o situaci kolem Hormuzského průlivu, jak informoval server The New York Times.
Zdrženlivě či přímo odmítavě se k Trumpově iniciativě postavila celá řada zemí. Své rozhořčení nad tímto přístupem sdílel Donald Trump na sociální síti X. „Spojené státy byly většinou našich ‚spojenců‘ v NATO informovány, že se nechtějí zapojovat do naší vojenské operace proti teroristickému režimu Íránu na Blízkém východě, a to i přesto, že téměř každá země s naší činností silně souhlasila,“ a rovněž uvedl, že investice do Severoatlantické aliance vždy vnímal jako „jednosměrnou ulici“. Rovněž poukázal na neochotu spojenců pomoci Spojeným státům. „My je budeme chránit, ale oni pro nás nic neudělají, zejména v době nouze,“ uvedl Trump. Závěrem však dodal, že Spojené státy dosáhly významných vojenských úspěchů i bez pomoci aliance NATO a dalších spojenců: „Vzhledem k tomu, že jsme dosáhli takového vojenského úspěchu, již pomoc zemí NATO ‚nepotřebujeme‘ ani po ní netoužíme – NIKDY JSME JI NEPOTŘEBOVALI! Stejně tak Japonsko, Austrálie nebo Jižní Korea,“ uvedl Trump na síti X.
Jaké budou nyní Trumpovy kroky, není zcela jasné, jelikož už dříve v rozhovoru pro Financial Times naznačil, že „pokud nebude žádná reakce, nebo pokud bude negativní, myslím, že to bude pro budoucnost NATO velmi špatné.“ K oslabení vztahů by však mohlo dojít také s Japonskem, Čínou či Severní koreou. Ty se rovněž přímo nezavázali k pomoci s odblokováním průlivu a vyzvali aktéry k ukončení konfliktu. Hormuzský průliv tak nejspíše bude předmětem nadcházejícíh jednání Donalda Trumpa s představiteli Japonska a Číny.
