Téměř deset let prodával tajné informace Sovětskému svazu. Tím kompromitoval více než 100 tajných operací a zároveň přispěl ke smrti nejméně deseti západních zpravodajských spolupracovníků. Dne 28. dubna 1994 byl odsouzen k doživotnímu vězení.
V roce 1985 začali sovětští agenti pracující pro CIA náhle mizet. Na dvojité agenty si posvítila hlavní sovětská tajná služba KGB, která je následně pochopitelně také vyslýchala. A velmi často se se zrádci vypořádávala po svém – nejeden tento příběh tak končí popravou.
Krycí jméno Kolokol
Jedním z těchto dvojitých agentů byl také Oleg Gordievsky. Jako šéf londýnské rezidentury KGB po léta tajně spolupracoval s britskou zahraniční rozvědkou s názvem M16. Ani on se však nevyhnul odhalení. A tak se jednoho dne ocitnul v Moskvě, omámený drogami a vyčerpaný po pětihodinovém výslechu a před hrozbou zastřelení. Smrti tehdy unikl jen o vlásek, a to díky již zmíněné rozvědce M16, která ho osvobodila a propašovala do ze Sovětského svazu v kufru auta.
„Skoro devět let jsem se snažil uhodnout, kdo to byl, kdo byl tím člověkem, tím zdrojem, který mě zradil. Neznal jsem odpověď,“ řekl v rozhovoru pro BBC v pořadu Newsnight dne 28. února 1994.
Odpověď získal jen o dva měsíce později, když zkušený důstojník CIA Aldrich Almes před soudem ve Spojených státech přiznal, že kompromitoval prakticky všechny sovětské agenty CIA a dalších amerických i zahraničních zpravodajských služeb, o kterých věděl.
Tehdy se Almes doznal, že vyzradil totožnost více než 30 agentů pracujících pro západ. Známý byl pod krycím jménem Kolokol, v překledu „Zvon“, svou zradou přispěvel ke smrti například Dmitriho Fjodoroviče Polyakova. Šlo o vysoce postaveného důstojníka sovětské vojenské rozvědky GRU, který během studené války představoval jednoho z nejdůležitějších špionů Spojených států. Měl pověst disciplinovaného a ambiciózního zpravodajce. Zpravodajské informace jim předával přes 20 let a zásadně tak ovlivňoval rovnováhu sil mezi SSSR a USA.
V 60. letech otřáslo britským establishmentem odhalení jejich důstojníka Kima Philbyho jakožto sovětského špiona. Ten je považovaný za nejúspěšnějšího sovětského dvojitého agenta studené války. Jeho činnost hluboce ovlivnila důvěru mezi západními tajnými službami, který po odhalení uprchl do SSSR.
Šlo o velmi vysoce postaveného důstojníka M16, který díky svému postavení tak mohl KGB zásobovat těmi nejdůvěrnějšími informacemi. Do doby jeho odhalení byl dokonce držitelem vyznamenání Řádu britského impéria.
„Lituje toho, že byl dopaden. Nelituje, že byl špionem,“ prohlásil k jeho dopadení Leslie G. Wiser, důstojník CIA a federální vyšetřovatel.
Během své kariéry sehrál klíčovou roli při několika ostře sledovaných špionážních případech během studené války i po ní, včetně interních bezpečnostních auditů a operací zaměřených na ochranu CIA před inflitrací nepřátelskými zpravodajskými službami.
Problémy s alkoholem
Amesova role šéfa sovětského kontrarozvědného oddělení CIA mu kromě k téměř neomezenému přístupu k utajovaným informacím a identitám agentů v terénu umožňovala také účast u výslechů jiných západních zpravodajských služeb. A právě tak se s ním dostal do kontaktu již zmíněný Oleg Gordievsky, nejcennější britský špion, který předával informace dvěma britským zpravodajským službám, M16 a M15. Došlo tak k poměrně absurdní situaci, kdy byl nejvýznamnější přeběhlík z KGB vyslýchán nejdůležitějším agentem KGB.
„Američané byli při výsleších velmi důkladní a opravdu velmi dobří. Byl jsem nadšený. Měl jsem Američany rád. Chtěl jsem se s nimi podělit o své znalosti – a teď si uvědomuji, že [Ames] tam seděl. Což znamená, že všechno, všechny nové informace, které jsem poskytl, musel předat KGB,“ řekl Gordijevskij.
Ames byl světu špionáže vystaven už od dětství. Jeho otec pracoval jako analytik CIA a později mu tak také pomohl získat práci. Jeho manželka Nancy Segebarthová byla rovněž agentka.
Právě s ní byl poprvé vyslán na zahraniční misi. Konkrétně v 60. letech do Turecka, kde měl za úkol nábor zahraničních špionů. V roce 1972 ho vedení ovšem stáhlo zpátky do centrály, protože mělo pocit, že se pro terénní práci nehodí. Po návratu studoval ruštinu a byl přidělen k plánování terénních operací proti sovětským úředníkům.
Ames měl stejně jako jeho otec problémy s alkoholem. V roce 1972 byl jiným agentem přistižen opilý v nevhodné situaci s jednou ze svých kolegyň. V roce 1976 pak dokonce v metru nechal aktovku plnou přísně tajných dokumentů.
Ve snaze dát své kariéře nový směr v roce 1981 přijal druhou zahraniční misi, tentokrát v Mexicu, zatímco jeho žena zůstala v USA. Jeho pokračující problémy s pitím mu však tropily dál potíže nejen v práci. Stejného roku se pod vlivem alkoholu stal účastníkem dopravní nehody a byl tak opilý, že ani nedokázal odpovídat na otázky policie. Vyvrcholilo to další událostí, vyhroceným sporem s kubánským úředníkem, kdy byl Ames opět pod vlivem alkoholu. Jeho nadřízený po tomto incidentu CIA doporučil, aby po jeho návratu posoudila jeho závislost na alkoholu.
Zrádcem kvůli dluhům
Na poli manželství si Ames také nepočínal zrovna vzorově – vedl různé mimonaželské aféry, z nichž se jedna ukázala jako zlomová. Ke konci roku 1982 začal vztah s kolumbijskou diplomatkou Mariou del Rosario Casas Dupuyovou, kterou CIA rekrutovala jako agentku. Rozhodl se pro rozvod, vzít si Mariu a přivézt ji s sebou do USA.
Po návratu do centrály agentury v roce 1983 byl jmenován vedoucím oddělení kontrarozvědky pro sovětské operace, což mu poskytlo široký přístup k informacím o tajných aktivitách CIA.
V rámci rozvodového řízení souhlasil s tím, že zaplatí všechny dluhy, které si spolu se svou první manželkou nadělali a bude jí platit měsíční výživné. Jeho finanční problémy se však ještě prohloubily kvůli drahému životnímu stylu jeho nové manželky. Ames později přiznal, že právě tyto nárůstající finanční závazky ho přiměly uvažovat o prodeji tajných informací.
„Cítil jsem obrovský finanční tlak a zpětně musím uznat, že jsem na to reagoval přehnaně,“ uvedl Ames.
To ostatně potvrdil i Leslie G. Wiser, který se podílel na vyšetřování vedoucím k jeho zatčení.
„Šlo o peníze a nemyslím si, že by se Ames kdy opravdu snažil někoho přesvědčit, že šlo o něco víc než o ně,“ prohlásil.
16. dubna 1985, po několika sklenkách na odvahu, šel přímo na ruskou ambasádu ve Washigtonu, D.C. Tam recepci předal obálku se jmény některých dvojitých agentů spolu s dokumenty dokazující jeho legimitu jako pracovníka CIA. V obálce Za tyto informace požadoval 50 000 dolarů (cca 1 mil. Kč). Později uvedl, že nejdříve čekal, že půjde o jednorázovou záležitost.
„Nejsem si vědom žádného jiného špiona v USA, který by způsobil takovou ztrátu lidských životů z hlediska lidských zdrojů,“ uvedl Wiser k jeho případu.
Jeho zrada mu vynesla pěkný balík – Sověté mu za jeho informace vyplatili celkem více než 2,5 mil. dolarů (cca 50 mil. Kč).
Do centra pozornosti ho dostal jeho extravagantní životní styl. Například, i přestože jeho roční plat nepřesáhl 70 000 dolarů (cca 1,4 mil. Kč), pořídil si dům za 540 000 dolarů (cca 11 mil. Kč).
Po svém zatčení spolupracoval s úřady. Svou špionážní činnost popsal výměnou za mírnější trest pro svou manželku, která přiznala, že věděla o jeho setkáních se Sověty i hotovosti, kterou od nich inkasoval. Byla tak propuštěna po pěti letech. Aldrich Ames zemřel 5. ledna 2026 ve věku 84 let během výkonu doživotního trestu ve federálním nápravném zařízení v britském Cumberlandu.
Zdroj: BBC, Wikipedie, Wikipedie, autorský text
Náhledová fotografie: Wikipedia Commons, FBI
