Počet pacientů ve spánkových laboratořích v Česku výrazně roste, v některých zařízeních i o desítky procent ročně. Do ambulancí přichází stále více mladých lidí a dětí, u nichž se na potížích se spánkem podepisuje hlavně digitální životní styl, stres, úzkosti i rostoucí obezita spojená s dýchacími poruchami. Zájem o vyšetření ale naráží na kapacity zdravotnických zařízení. Čekací lhůty se ve státních nemocnicích běžně pohybují mezi dvěma a čtyřmi měsíci.
Spánková medicína byla ještě před několika lety spíše okrajovou disciplínou, dnes ale zažívá výrazný nárůst zájmu pacientů i odborné kapacity. Zájem o vyšetření poruch spánku v posledních letech výrazně roste napříč Českem. Zdravotnická pracoviště hlásí každoroční nárůst počtu pacientů, v některých případech i o desítky procent. Specializované ambulance proto narážejí na své kapacity. Na jednotlivých pracovištích totiž vyšetřují stovky až tisíce lidí.
Lékaři také stále častěji upozorňují na to, že do spánkových laboratoří přicházejí čím dál častěji mladší ročníky, což dříve nebývalo obvyklé. Odborníci tento posun přičítají intenzivnímu používání digitálních technologií, nepravidelnému režimu, dlouhodobému stresu i nárůstu psychických obtíží. Výraznou roli podle nich hraje také zhoršující se životní styl, který se může projevit například nespavostí, nebo poruchami dýchání ve spánku.
Diagnostika poruchy spánku
K diagnostice poruchy spánku pacient obvykle absolvuje takzvanou polysomnografii, tedy celonoční vyšetření ve spánkové laboratoři. „Pacient přichází obvykle odpoledne a večer mu spánkový technik připevní na tělo sadu senzorů, které monitorují mozkovou aktivitu, proud vzduchu před nosem, pohyby hrudníku, EKG i nasycení krve kyslíkem. Technik pak po celou noc záznam on-line vyhodnocuje,“ popisuje proces Ondřej Ludka z FN Brno pro web ČT24.
Po nočním vyšetření lékaři získaná data podrobně vyhodnocují a určují, jaký typ poruchy spánku se u pacienta objevuje a v jaké je závažnosti. U spánkové apnoe sledují například počet a četnost přerušení dýchání během noci, které se vyjadřují pomocí indexu AHI a pomáhají rozlišit lehčí i těžší formy onemocnění. V některých případech lze využít i domácí monitoraci, ta ale zachytí jen základní parametry, zejména dýchání a okysličení.
Samotná léčba se vždy odvíjí od konkrétní diagnózy. U nespavosti se nejčastěji doporučuje kognitivně behaviorální terapie, která pomáhá upravit spánkové návyky a zvládat stres bez dlouhodobého užívání léků. U spánkové apnoe je standardem léčba pomocí CPAP přístrojů, které během spánku udržují průchodné dýchací cesty. U méně častých poruch pak lékaři volí specializovaná vyšetření a cílenou medikaci zaměřenou na úpravu bdělosti a spánkového režimu.
Více pacientů, více zařízení
Za rostoucím počtem diagnostikovaných pacientů nestojí podle odborníků jen změny životního stylu, ale také lepší dostupnost samotné péče. S tím, jak vznikají nová specializovaná pracoviště, se podle nich daří zachytit i případy, které dříve zůstávaly nediagnostikované. „Evidujeme meziroční nárůst počtu pacientů, který se v důsledku otevírání nových laboratoří pohybuje v řádu několika desítek procent. Čím více laboratoří existuje, tím více pacientů dokážeme skutečně diagnostikovat,“ vysvětluje neuroložka Jitka Bušková z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) .
Rostoucí poptávku potvrzují i další pracoviště, která rozšiřují své kapacity a reagují na vyšší zájem veřejnosti. „Nárůst vysvětlujeme větším povědomím o spánkových laboratořích, zejména u mladších lidí. Proto otevíráme nová pracoviště a navyšujeme počty diagnostických přístrojů, abychom pokryli poptávku,“ doplnil pro Českou televizi Jan Burian z kliniky Alfa Medica. Podobný přístup volí i další nemocnice, které se snaží zkracovat čekací doby posilováním personálních i přístrojových kapacit. Ve Fakultní nemocnici Ostrava například podle neurologa Viléma Nováka navyšují možnosti vyšetření s cílem co nejvíce omezit dlouhé fronty pacientů.
Dlouhé čekací lhůty
Jedním z největších problémů spánkové medicíny zůstávají dlouhé čekací lhůty na vyšetření. Rozdíly jsou přitom výrazné. Zatímco soukromá zařízení dokážou pacienty vyšetřit během několika týdnů až zhruba dvou měsíců, ve velkých nemocnicích se termíny často protahují na několik měsíců. „Čekací lhůty se pohybují v rozmezí tří až čtyř měsíců,“ uvádí přednosta Ludka z FN Brno. „V našem spánkovém centru je obvyklá čekací doba kolem dvou měsíců, v jiných laboratořích však může být i delší,“ doplňuje neuroložka Jitka Bušková z NUDZ.
Odborníci zároveň upozorňují, že včasné zachycení potíží je zásadní pro další léčbu i prevenci komplikací. Pacientům proto doporučují neodkládat vyšetření ve chvíli, kdy problémy se spánkem začnou ovlivňovat jejich běžné fungování. „Je vhodné vyhledat odborníka ve chvíli, kdy spánkové potíže začnou zasahovat do každodenního života,“ uvádí Bušková. Do specializovaných ambulancí se lidé nejčastěji dostávají na základě doporučení praktických lékařů nebo dalších specialistů, přičemž lepší informovanost v populaci podle lékařů pomáhá k dřívějšímu záchytu onemocnění.
Roste počet mladých pacientů
Významnou změnou v posledních letech je podle lékařů i posun ve věkové skladbě pacientů. Do spánkových ambulancí stále častěji přicházejí mladší lidé, u nichž se problémy se spánkem často pojí s psychickou zátěží, úzkostmi nebo dopady životního stylu, který se v posledních letech výrazně proměnil. Svoji roli v tom sehrála i pandemie covidu-19, která podle odborníků zvýšila výskyt úzkostných stavů a celkově zhoršila spánkovou pohodu části populace. „Evidujeme patrný nárůst žádajících o vyšetření v důsledku přibývání povědomí o možnostech léčby. Patrné je to zejména u mladších pacientů, u kterých přibývají i psychické obtíže související se spánkem,“ vysvětluje Nikola Bánská, tisková mluvčí FN Hradec Králové.
Podle lékařů zároveň platí, že mladší generace dnes častěji vyhledává odbornou pomoc dříve než v minulosti, mimo jiné díky větší informovanosti a snazšímu přístupu k doporučení od praktických lékařů. Odborníci upozorňují, že se u nich potíže často neobjevují izolovaně, ale v kombinaci s dalšími faktory, jako je stres, nepravidelný režim nebo nadměrné používání elektroniky před spaním. Znatelně se mění také spektrum diagnóz, se kterými mladí pacienti přicházejí. Vedle nespavosti se častěji objevují i závažnější poruchy, například narkolepsie nebo poruchy dýchání ve spánku.
Špatný režim a psychika
U dětí a mladých dospělých lékaři nejčastěji narážejí na to, že jejich organismus se večer nedokáže přirozeně přepnout do klidového režimu. Hlavní roli v tom hraje narušení cirkadiánního rytmu, tedy vnitřních biologických hodin, které řídí střídání bdění a spánku. Na jeho rozhození se podle odborníků podepisuje zejména hektický večerní režim. „Mladí sportují večer, jedí pozdě večer a pracují večer. Dochází tak k narušení hormonů a uléhají do postele rozjetí,“ popisuje Ludka z FN Brno.
Velký vliv má podle specialistů také moderní technologie a dlouhodobé vystavení obrazovkám v době před usnutím. Modré světlo z telefonů, tabletů a počítačů totiž omezuje tvorbu melatoninu, hormonu, který je klíčový pro přirozené usínání a kvalitní spánek. Tím se posouvá biologická „noc“ a mozek zůstává déle v aktivním režimu, než by bylo žádoucí.
Odborníci zároveň upozorňují, že vliv na spánkovou hygienu nemají jen osobní návyky, ale i prostředí, ve kterém lidé žijí. Negativně může působit například i městské osvětlení, zejména jeho studené odstíny, které mohou dále narušovat přirozenou tvorbu melatoninu. „Veřejné osvětlení ve městech generující studené světlo je nevhodné pro spánkovou hygienu a pro sekreci melatoninu,“ upozorňuje Burian z kliniky Alfa Medica.
Hrozí i obezita
Vedle vlivu technologií se podle odborníků u dětí a dospívajících stále častěji uplatňují i další psychické a životní faktory. Lékaři upozorňují na klesající psychickou odolnost, vyšší citlivost na stres a obavy z výkonu, zejména ve školním prostředí. Podle Nováka z FN Ostrava se u nejmladších pacientů častěji objevují psychosomatické obtíže, které souvisejí se snížením odolnosti ke kritice a strachu ze školních výsledků.
Zároveň už nejde jen o klasickou nespavost. U části dětí a mladých lidí se stále častěji diagnostikuje i spánková apnoe, tedy opakované zástavy dechu během spánku. Tento problém je podle lékařů úzce spojený s rostoucí nadváhou a obezitou, která se v dětské populaci dlouhodobě zvyšuje. Neléčené poruchy spánku pak mohou vést k výrazné denní únavě, snížené výkonnosti i rizikovým situacím způsobeným mikrospánky. „Neléčená spánková apnoe spolu s chronickou spánkovou deprivací mají za následek pokles výkonnosti a mikrospánek,“ varuje Diana Herdová, generální ředitelka kliniky INSPAMED.
Náhledová fotografie: Pexels
