Jezero Lanier vzniklo v roce 1956 dokončením přehrady Buford Dam. Uměle vytvořená vodní nádrž se nachází v severní části amerického státu Georgia. Od počátku svého založení se zde zaznamenalo přes 700 úmrtí. Z toho od roku 1994 v jezeře zemřelo přes 200 lidí. V oblasti často dochází k nehodám lodí, aut a utonutím. Na základě temné historie a neobvykle vysoké úmrtnosti se o vodní nádrži Lanier začalo mluvit jako o prokleté. Podvodní ruiny vysvětlují pouze některá úmrtí, ale je známa řada dalších neobvyklých případů – legend, lodních požárů, zvláštních nehod a pohřešovaných – tyto případy tak stále vyvolávají otázky. Jaká je historie vodní nádrže? Co říkají legendy a co by mohlo stát za temnou atmosférou smrtících vod Lanieru?

Temná historie

Jezero Lanier se stalo středem kontroverze už dávno před jeho umělým vytvořením. Prvním masivním traumatem se stalo násilné vystěhování původního obyvatelstva ve 30. letech 19. století. Období je známé jako Stezka slz, kdy došlo k vysídlení více než 60 000 domorodých Američanů z důvodu objevení zlata v horách Blue Ridge Mountains. 

Skutečné temno, které se s oblastí pojí dodnes, ovšem vychází z historických činů v oblasti Oscarville. Jedním z nich je incident z roku 1912, kdy se v oblasti odehrálo brutální rasové násilí. To vedlo k vyhnání celé prosperující afroamerické komunity. Oblast obývalo více než 1000 černošských obyvatel. Šlo o nadčasovou a úspěšnou komunitu, kde například v roce 1910 vlastnila téměř čtvrtina tehdejších afroamerických domácností vlastní půdu.

Zlom přišel na podzim roku 1912, kdy byli Rob Edwards, Ernest Knox a Oscar Daniel obviněni ze znásilnění a úmrtí Mae Crowové. To spustilo vlnu rasového teroru. V nedalekém městě Cumming vtrhl rozzuřený dav a z věznice vytáhl čtyřiadvacetiletého Roba Edwardse – zastřelili ho a jeho tělo pověsili na telegrafní sloup na náměstí. Šestnáctiletý Knox a sedmnáctiletý Daniel byli následně odsouzeni výhradně bílou porotou k veřejné popravě oběšením, kterou sledovalo až osm tisíc diváků. Dodnes existují pochybnosti o spravedlnosti jejich procesu (Atlanta History Center).

Popravami však tímto teror neskončil. Skupiny bílých extremistů přezdívaných noční jezdci (tzv. night riders) v noci projížděly okresem Forsyth na koních a zapalovaly černošské kostely, podniky, střílely do domácností a vylepovaly výhružné letáky s výzvami okamžitě opustit oblast. Více než 1000 Afroameričanů tak muselo v panice utéct. Pozemky a půdu, kterou zanechali za sebou si přivlastnili místní běloši. Okres se stal místem, kde byl pobyt černochům neoficiálně zapovězen až do 90. let 20. století. Server Ati podle oficiálních dat Atlanta History Center konkrétně uvádí, že v roce 1910 v oblasti Forsyth žilo 1098 černošských obyvatel, avšak do roku 1920 jich tam bylo pouze kolem 30 (Ati, The Guardian). 

O několik desetiletí později vláda rozhodla o vytvoření vodní nádrže a přehrady Buford Dam. Rozhodla tak za účelem kontroly povodní a zajištění pitné vody pro rozrůstající se Atlantu. Vláda vykoupila pozemky a půdu, aby mohla oblast zaplavit. Vodní nádrž Lanier tak vznikla zaplavením okresů Hall, Dawson, Gwinnett, Lumpkin a Forsyth, jehož součástí je také město duchů Oscarville. Americký armádní sbor zatopil více než 56 000 akrů půdy. 

Lisa Russel, autorka několika publikací o ztracených městech Severní Georgie, CNN tento proces popsala:

„Zpočátku vláda ujišťovala vlastníky půdy, že dostávají zaplaceno za skutečnou hodnotu pozemků a budov, ale obyvatelé zjistili, že je těžké ocenit generace vzpomínek, tvrdé práce a hlubokých kořenů.“ 

Armádní sbor inženýrů USA ale při tvorbě nádrže nezboural zbytky měst a oblast jednoduše zaplavil. Dno jezera tak pokrývají betonové a cihlové základy, staré mosty a dokonce i celá závodní dráha (Looper Speedway). Problémem jsou také zbytky stromů, které armádní sbor pouze seříznul a nevytrhnul. Historici také upozorňují na to, že při přesunu hrobů se vláda nepostarala o některé neoznačené hroby. Úřady přiznaly, že kvůli technologickým omezením a spěchu v 50. letech tak došlo k zaplavení mnoha neoznačených hrobů.

Russell také zmínila, že i pojmenování jezera bylo problematické a místní obyvatelé se nemohli souhrnně dohodnout na názvu. Nakonec jezero pojmenovali po básníkovi z 19. století pocházejícím z Georgie – Sidney Lanier.

Případy úmrtí jezera Lanier

Jeden z prvních případů inspiroval legendu o Paní jezera (Lady of the Lake). Legenda se inspiruje příběhem z roku 1958. Dvě dívky – Susie Roberts a Delia Mae Parker Young odešly z plesu v Dawsonville Georgii a zmizely. 

O rok později našel rybář na hladině jezera plovoucí tělo bez rukou, oděné v modrých šatech. Mrtvola byla už v pokročilém stavu rozkladu a nebylo možné ji identifikovat. Později až v roce 1990 pracovníci nalezli pod hladinou Lanieru automobil značky Ford sedan. The New York Times podle zprávy uvedlo, že vozidlo bylo registrováno právě na jednu z dívek – Susie Roberts. V autě byly nalezeny pouze kosti. 

Úřady nakonec případ uzavřely tak, že Susie po cestě z plesu omylem sjela z mostu do jezera a nepřežila. Druhé tělo nalezené rybářem bylo tedy identifikováno jako Delii Mae Parker Young. Místní obyvatelé k legendě uvedli, že na silnici, ze které sjelo, auto jedné z dívek, opakovaně spatřili bytost bez rukou v modrých šatech. Někteří dodnes věří v legendu Paní jezera. Věří v to, že v oblasti jezera straší a že tahá plavce pod hladinu (Ati).

Ačkoliv je Paní jezera pro mnohé pouze strašidelnou legendou, faktem zůstává, že počet smrtelných případů v oblasti vodní nádrže Lanier je neobvykle vysoký. Jenom v letech 1999 až 2018 bylo na jezeře evidováno celkem 145 utonutí a 58 obětí smrtelných nehod. V úmrtnosti hrají roli i zdejší podmínky jako například dříve zmíněné neviditelné pasti z bývalých ruin měst, podvodní proudy, vlny nebo teplotní šoky.

Další případ se zapsal do dějin jako den, kdy u jezera zemřelo nejvíce osob. Na Štědrý den roku 1964 přes most projíždělo vozidlo s jedenácti osobami. Auto chytlo smyk a sjelo z mostu. Zemřelo pět dětí a dva dospělí. 

Je nutno podotknout, že jezero má hodně návštěvníků. CNN uvádí číslo kolem 11 milionů za rok a je zřejmé, že více skupin lidí vede k větší pravděpodobnosti nehody. Ale některá náhodná a neobvyklá úmrtí vzbuzují podezření, že za nehodami stojí něco víc a přispívají místním legendám.

Jako příklad The Guardian popisuje případ sedmadvacetiletého muže, který se minulé léto utopil i navzdory tomu, že měl na sobě záchrannou vestu. Další netradiční případ je příběh sedmičlenné rodiny, které se podařilo zachránit poté, co jejich loď samovolně vzplála.

Médii také otřásla tragédie z července roku 2012, kdy jedenáctiletého Kila Glovera, nevlastního syna zpěváka Ushera, zasáhl v jezeře vodní skútr, když plaval na nafukovacím kruhu. Kile utrpěl těžké poranění mozku a o několik dní následkům zranění bohužel podlehl. Tento případ vedl k přijetí nového zákona o bezpečnosti – Kile Glover Boat Education Law, který zpřísnil pravidla pro řízení lodí. Méně než měsíc před touto nehodou zemřeli na vodě dva chlapci téměř stejným způsobem.


Ať už na paranormálno věříte nebo ne, vzhledem k hluboko sahající historii a vysoké úmrtnosti představuje jezero Lanier temné místo s neobvyklými příběhy. O tajuplnosti a temnotě jezera se hovoří už delší dobu. Někteří, včetně Usherovy ex-manželky dokonce navrhují, aby nádrž byla zrušena. To ale v nejbližší době vzhledem k mocné infrastruktuře a zásobárně nepřipadá v úvahu.

Zdroje: Wikipedia, Oscarville, New Georgia Encyclopedia, Ati

Foto: Lake Lanier