Významného životního jubilea se dožívá Iva Janžurová, která patří k dlouhodobě nejvýraznějším osobnostem české herecké scény. Na začátku své kariéry si přitom vůbec nebyla jistá, zda se pro herectví hodí a zda v tomto oboru může uspět. Po získání prvních příležitostí však postupně rozvinula svůj herecký styl založený především na kombinaci humoru a civilního projevu. Nejen díky těmto vlastnostem si Janžurová dodnes drží pozici jedné z nejoblíbenějších tuzemských hereček napříč generacemi.
Iva Janžurová včera oslavila už 85. narozeniny a stále patří k nejvýraznějším osobnostem českého divadla a filmu. Její hvězdná kariéra se přitom neodvíjela od tehdejších očekávání, jak by měla vypadat typická filmová či divadelní herečka. Nezapadala do představy elegantní, kultivované krásky a ani neodpovídala ustáleným normám ženské atraktivity, které v dané době v uměleckém prostředí převládaly. V několika rozhovorech vzpomínala, jak ji v dospívání zasáhly poznámky jejího staršího bratra, který jí měl naznačovat, že pro herectví není dostatečně hezká. Tyto zkušenosti přirozeně ovlivnily její sebevědomí a dlouho v ní posilovaly nejistotu.
I přes počáteční nedůvěru okolí se ale nakonec v herecké branži prosadila. A co víc, diváci si ji velmi rychle oblíbili. Typické pro její herectví bylo hlavně zacházení s nepohodlnými nebo trapnými situacemi, které dokázala ztvárnit s přesností a bez přehnané stylizace. Tento způsob práce s humorem tehdy nepatřil k běžnému hereckému přístupu a výrazně ji odlišoval od většiny kolegů. Nejvíce ji proslavily role ve snímcích Pane, vy jste vdova!, Což takhle dát si špenát, Čtyři vraždy stačí, drahoušku nebo Světáci.
Od nejistoty ke slávě
Iva Janžurová se narodila 19. května 1941 v jihočeské Žirovnici do učitelské rodiny. K divadlu a umění ovšem měla vztah již odmalička. Spolu s bratry si doma často vymýšleli drobná představení, která pro rodinu hráli. Ačkoli ji herectví už tehdy velmi lákalo, lidé z okolí ji od této cesty spíše odrazovali. Iva Janžurová opakovaně vzpomínala, že od rodiny i blízkého okolí slýchávala poznámky, že pro film nebo divadlo není dost hezká a neodpovídá ideálu ženské krásy. Po vzoru rodičů tedy nastoupila na pedagogickou střední školu v Českých Budějovicích. Ani během studií se ale divadla nevzdala. Současně se věnovala se recitaci a působila ve folklorním souboru Úsvit, kde si stále víc uvědomovala, že učitelská profese pro ni není tou pravou volbou.
Rozhodující moment přišel na přelomu 50. a 60. let, kdy byla přijata na DAMU v Praze. Tam ji vedla mimo jiné herečka Vlasta Fabianová. Po studiích Iva absolvovala krátké angažmá v Liberci nastoupila a v roce 1964 nastoupila do pražského Divadla na Vinohradech. Šlo o klasickou činoherní scénu s širokým repertoárem a velkým diváckým dosahem, nikoli o experimentální prostor typu Činoherního klubu či Divadla za branou. Iva Janžurová se zde ale poměrně rychle prosadila a začala dostávat první výraznější příležitosti. Současně se jí otevíraly kontakty do filmového a televizního prostředí, protože vinohradský soubor byl v té době úzce propojený s televizní tvorbou i Barrandovem.
Nezapomenutelný humor
Ve filmových začátcích dostávala Iva Janžurová spíše menší role, často v postavách živelných studentek nebo obsluh v restauracích. Zásadní obrat přišel s filmem Kočár do Vídně (1966) režiséra Karla Kachyni, kde ztvárnila postavu Kristy, ženy poznamenané válečnou tragédií a smrtí manžela. Podle serveru Aktuálně.cz jde o jeden z jejích nejcivilnějších výkonů, v němž herečka rezignuje na jakoukoli okázalost a staví na úsporném projevu, tichu a vnitřním napětí. Její výkon je přitom založený na minimální gestice a práci s detailem, zejména s pohledem a celkovým tělesným napětím. Postava Kristy působí uzavřeně a tvrdě, zároveň však postupně odhaluje vnitřní vyčerpání a psychickou zátěž.
Už ve druhé polovině 60. let se ukázalo, že Ivě nejvíce sedí právě komediální role. Právě v nich mohla uplatnit svůj cit pro detail, přesné načasování i schopnost vystihnout drobné lidské situace. Výrazně na sebe upozornila ve filmech jako Světáci (1969), kde ztvárnila jednu z trojice žen kolem hlavních hrdinů. Výraznou roli měla také v komedii Pane, vy jste vdova! (1970), který vychází ze satirického příběhu z prostředí fiktivní monarchie. Do její filmografie patří také komedie režiséra Václava Vorlíčka Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970).
Vedle komedií ale postupně dostávala i dramatické příležitosti a ukázala širší herecký rozsah. Výraznou roli ztvárnila například v psychologickém dramatu Petrolejové lampy (1971) režiséra Jaroslava Havlíčka. V tomto snímku si Iva zahrála postavu Štěpy Kiliánové, ženy konfrontované s osobní tragédií a společenským tlakem. Šlo o citlivou adaptaci románu, v níž její postava prochází postupnou proměnou od mladé ženy s nadějemi a iluzemi k člověku konfrontovanému s nemocí, společenským tlakem i osobním rozkladem vztahu. Role patřila k jejím vůbec nejvážnějším filmovým příležitostem té doby a výrazně se odlišovala od komediálních postav, díky nimž byla do té doby nejvíce známá.
Reálná a autentická
Sedmdesátá a osmdesátá léta přinesla Ivě Janžurové mimořádnou televizní popularitu, která ji pevně ukotvila mezi nejznámější tváře tehdejší zábavy. Pravidelně se objevovala v televizních pořadech a na festivalových přehlídkách, kde opakovaně sbírala ocenění divácké obliby. Vedle kolegyň, jako byla například Jiřina Bohdalová, se stala symbolem televizní zábavy, která měla divákům nabídnout odlehčení v době normalizace.
Postupně se však její výrazný komediální rukopis začal pro část publika i tvůrců ustalovat do rozpoznatelného stylu, který byl založený na specifické mimice, gestech a intonaci. Přesto i v tomto období dokázala vnášet do svých rolí pozoruhodnou míru autenticity. V televizních skečích a satirách, například v režii Petra Schulhoffa, často ztvárňovala ženy z každodenního života, nejčastěji unavené, dominantní, někdy úzkostné či komicky tvrdohlavé. Tyto postavy nepřikrášlovala, ale stavěla je na reálném chování, díky čemuž si řada jejích výkonů udržela přesvědčivost i s odstupem času.
Stále aktivní
Své pětaosmdesáté narozeniny strávila Iva Janžurová přímo na jevišti Národního divadla. V den jubilea, 19. května, absolvovala vystoupení v inscenaci režijní dvojice SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), kde ztvárnila roli Hany v adaptaci Erbenovy Kytice s názvem Štědrý den. Divadelní oslava však tímto nekončí. Další připomenutí životního jubilea ji čeká i 13. června ve Stavovském divadle, kde bude hostem talkshow Aleše Cibulky Tobogan v produkci Českého rozhlasu.
I přes vysoký věk zůstává Janžurová stále aktivní a je součástí několika divadelních projektů. Ve Stavovském divadle ji mohou diváci vidět v inscenaci Audience u královny, v Divadle Kalich pak ztvárňuje titulní roli v představení o Sarah Bernhardtové. Právě tam účinkuje také v autorské komedii Veletoč a ve francouzské komedii Pusťte mě ven!, kterou lze během léta zhlédnout i na letní scéně Hvězdného léta pod žižkovskou věží.
Náhledová fotografie: Damskydenik.cz
