Je mu 29 let a přitahují ho chlapci dětského věku. Je členem Československé pedofilní komunity, která tento rozhovor zprostředkovala. S jakými mýty o pedofilech se Lukáš setkal? Kdy poprvé pocítil, že je s ním něco jinak? Jak na jeho sexuální preferenci reagovala rodina? A jak mu pomohla samotná komunita?

V původních otázkách, které jsem Lukášovi zaslal, jsem se o pedofilii vyjadřoval jako o diagnóze. 

V odpovědi, kterou jsem obdržel na e-mail, mě však Lukáš opravil, že podle nejnovější revize MKN-11 už pedofílie, respektive pedofilní preference, není diagnózou, ale jde o sexuální preferenci. V otázkách jsem to tedy upravil.

Podle současně uznávané definice je pedofil člověk, kterého sexuálně přitahují převážně nebo výlučně předpubertální děti nebo děti v rané pubertě a rovněž se do dětí je schopen zamilovat.

Kdy jste na sobě poprvé pocítil, že můžete být pedofil a za jakých okolností?

Těžko říci, u mě to bylo postupné pomalé uvědomění. První náznaky byly kolem 14. roku, ale zdaleka jsem to v té době ještě nevěděl. 

Před 18. rokem jsem již jistě věděl, že mě přitahují děti, ovšem ještě jsem si nepřiznal, že mě nikterak nepřitahují dospělí. 

Jaké byly vaše první pocity, když jste si svou sexuální preferenci plně uvědomil?

Tím, že uvědomění bylo postupné, nenastal tedy ani žádný zlom, kdy bych si jeden den řekl „ano, jsem pedofil“. 

Dlouhou dobu jsem to považoval za strašné a zrůdné tajemství, které musím za každou cenu udržet a nikdy jej nesmím nikomu říci. Protože kdyby se to o mně někdo dozvěděl, mělo by to strašné následky, každý by mě musel nevyhnutelně odsoudit a považovat za zrůdu. 

Hraje u vás v rámci této sexuální preference roli pohlaví, nebo se vztahuje na obě?

Eroticky přitahován jsem výlučně chlapci.

Co vám pomohlo, abyste tuto sexuální preferenci přijal?

Přijetí mé rodiny a blízkých. A také život v partnerství s přítelem, který mě bere, jaký jsem. 

Jak na to reagovali vaši blízcí, když jste jim o tom pověděl?

Ač jsem považoval za nutné udržet své tajemství, nakonec jsem tento názor přehodnotil a svěřil se své rodině. 

Stalo se tak po tom, co jsem se zamiloval do jednoho chlapce. Do té chvíle jsem ani netušil, že je to možné. V prvních chvílích uvědomění si, že jsem zamilovaný do dítěte, jsem předpokládal, že jsem možná jediný na světě a nebo že se jedná o velmi vzácnou anomálii. O pedofilovi, který je zamilovaný do dítěte a má jej opravdu rád, jsem totiž dříve nikdy neslyšel. 

Rodině jsem se svěřil s tím, že jsem exkluzivní homosexuální pedofil (osoba, jejíž sexuální zájem je zaměřen výhradně na prepubertální chlapce, pozn. red.) i s tím, že jsem zamilovaný na malého kluka. Celá rodina mě přijala naprosto bez problému, berou mě, jaký jsem. Spadl mi velký kámen ze srdce. Především první coming out mé mamce byl plný slz, objímání a dlouhého povídání. 

Jak byste popsal svůj vztah k dětem, bez ohledu na vaši sexuální preferenci?

Děti mám rád a mám k ním blízko. Vnímám je jako kouzelné hravé veselé bytůstky a sám se částečně cítím jako dítě. 

Těžko říci, jak moc je mé vnímání zkreslené mou sexualitou, ovšem rozumím si i s holčičkami, i když mě nijak eroticky nepřitahují a spatřuji v nich mnohdy určité kouzlo. 

Dospělí vás tedy vůbec nepřitahují?

Vůbec ne. I 14 let už je na mě zpravidla příliš. 

Jaký je váš rodinný stav? Máte děti? Pokud ne, přemýšlíte do budoucna o rodině?

Žiji s partnerem, který je starší než já. Děti nemáme, ani o nich neuvažuji, z vícero důvodů. 

Ve společnosti panuje ohledně pedofílie spoustu mýtů. S jakými mýty jste se setkal vy osobně?

Doslova osobně jsem se s moc mýty nesetkal, jelikož o tom moc s lidmi nemluvím. 

Ale online jsem se setkal s mnoha mýty. Namátkou: pedofilové nepoznají, že dětem ubližují; všichni pedofilové znásilňují děti, všichni pedofilové jsou zlí, pedofilové neví, co je láska; každý pedofil chce mít sex s dětmi, každý pedofil chce ubližovat dětem, každý, kdo znásilní dítě je pedofil; každý pedofil sleduje dětské porno, děti mají trauma z toho, když je pedofil v jejich přítomnosti; děti mají doživotní trauma z toho, když se na ně pedofil podívá; děti vycítí že o ně má pedofil sexuální zájem a z toho mají pak trauma; pedofilie vzniká traumatem, pedofilie je sex s dětmi, pedofilie je sex s dětmi a vrozená přitažlivost k dětem neexistuje, pedofilie lze vyléčit meditací nebo bylinkami, pedofilové jsou zplozenci Satana, podporují Satana, chtějí ovládnou svět, pedofilové vraždí děti pro adrenochorm, pedofil se nemůže nikdy zamilovat, každý pedofil žije osamělý a smutný život, každý pedofil, který je v kontaktu s dítěte, dítě sexuálně obtěžuje; pedofilie je nelegální a trestná, pedofilie není sexualita, pedofilii lze vyléčit.

Mnoho lidí neví, že podle průzkumů většina pachatelů, kteří se dopustí sexuálního deliktu na dětech, nejsou pedofilové. O čem to podle vás vypovídá?

Bohužel je to asi přirozený a normální jev. Média jdou logicky za ziskem a titulky „pedofil znásilnil…“ přilákají více pozornosti. 

Jste součástí Československé pedofilní komunity. Jak tato organizace funguje a v čem vám pomáhá?

Nejvíce mi pomohla v době, kdy jsem to nejvíce potřeboval, před coming outem. Měl jsem v hlavě velký zmatek a bez ní bych si možná stále myslel, že jsem vzácná anomálie. Taky jsem v ní našel další kamarády a přátelé. 

Víte, kolik vás přibližně v organizaci je?

Vlastně ani nevím, ale aktivních členů menší desítky, ani ne. 

Komunita na svém webu popisuje různé rizikové situace – například když je dotyčný s dítětem o samotě nebo spící dítě. Ocitl jste se někdy v takové rizikové situaci? Co vám pomohlo ji zvládnout?

Ano, nejednou jsem se setkal se situací, kterou lze v tomto kontextu označit za rizikovou. Byl jsem s dítětem sám, usínali jsme společně v posteli, koupání dítěte apod. 

Se zvládáním těchto situací jsem nikdy neměl obtíže a nepociťoval jsem, že by mě mé pudy ovládaly. 

Pomohla mi bezesporu především informovanost ohledně negativních následků ve smyslu traumat, které by si dítě mohlo nést až do dospělosti, kdybych se na něm dopustil nevhodného nebo přímo nelegálního jednání. 

Nemám žádnou jednoduchou radu na zvládání takových situací, každý je jiný a má jiné hranice. Obecně však je dle mého názoru důležité „monitorovat“ sám sebe, všímat si vlastních pocitů a snažit se případně včas rozpoznat, kdyby chtíč začínal být moc velký. 

Dá se pedofilie nějak léčit? Užíváte nějaké léky nebo docházíte pravidelně na sexuologii?

Pedofilie léčit nijak nelze, alespoň ne zatím. Lze užívat medikamenty na potlačení sexuálního pudu a docházet na terapie. Ani jedno z toho bych však osobně rozhodně neoznačil za léčbu pedofilie. 

Medikamenty pouze potlačují pud, ale pedofilie jako taková nezmizí. A terapie… no, pokud třeba muž s běžnou sexualitou řeší na terapii problémy související s jeho sexualitou – jako třeba vztahové problémy, problémy s manželkou, problém nalezení nebo udržení vztahu – také tomu neříkáme „léčba heterosexuality“.

Většina sexuálních deliktů na dětech jsou páchány rodinnými příslušníky, kteří trpí určitou formou sexuální frustrace. Jak vnímáte tuto problematiku?

Vím o tom, a nevím co více k tomu dodat. Dobře to samozřejmě není. 

Jsou podle vás tresty pro pachatele sexuálních deliktů spáchaných na dětech dostačující?

Domnívám se že jsou příliš nízké, ale těžko říci, tuto otázku přenechávám lidem s vyšší odborností v problematice. 

Více než tresty samotné mě drtí odůvodnění k nim. V novinách se lze dočíst o odůvodnění k trestu pod spodní hranicí typu „vlastně se tolik nestalo“, „šlo o ojedinělý exces“ – přitom zneužívání probíhalo roky – apod. Myslím že to jasně ukazuje na nedostatečnou informovanost a empatii soudců a to je problém. 

S nízkými tresty nemám v principu problém, pokud k tomu bude jasný opodstatněný důvod, vycházející z psychologie, ze studií a statistik a bude nejlepší pro reálné a potenciální oběti. Obávám se, že tomu tak není a nízké tresty jsou spíše z důvodu podceňování a bagatelizace následků obětí. 

Může být na této sexuální preferenci něco pozitivního?

Jistěže. I Petr Weiss se nejednou nechal slyšet, že pedofilové bývají nejlepšími vedoucími a vychovateli. Máme k dětem blízko, dokážeme se do nich lépe vcítit, máme s nimi větší trpělivost.

Kdybyste mohl změnit jednu věc v postoji společnosti vůči pedofilům, co by to bylo?

Nevím, je toho tolik… A těžko říci, co je v tomto kontextu společnost. 

Asi 30 % lidí si dle studií myslí, že pedofil by měl být ideálně mrtvý, a to i když nic neprovedl, je 30 % lidí reprezentativní vzorek společnosti? Nevím.

Obecně bych rád, kdyby lidé nenenáviděli jiné jen za to, jak se narodili. A kdyby více naslouchali, než jen věřili předsudkům, které některým lidem brání ve zdravém úsudku – ku příkladu, když někteří nedovedou pochopit, že pedofil neznásilňuje vždy děti a že cítí lásku.  

 

Zdroj: vlastní dotazování, autorský text

Foto: Unsplash