Životní příběh Diany Nyad je plný odvahy, odhodláni i nezdaru. I přes místy komplikované dětství si jako vytrvalostní plavkyně stanovila jasný cíl – a to přeplavat z kubánské Havany na floridský Key West. Diana začala svůj cíl zkoušet v 28 letech. Nakonec vše nešlo podle plánu, přeplavání floridského průlivu zabralo pět pokusů, ale nakonec svůj cíl 2. září 2013 úspěšně překonala a v 64 letech z Kuby na Floridu uplavala 177 kilometrů. Diana plavala bezmála 53 hodin a svým příběhem inspiruje dodnes. Jde o fascinující ukázku lidské odhodlanosti a schopnosti těla a mysli překonat zdánlivě nemožné. Cesta plná neúspěchu a odhodlání se stala předlohou pro úspěšný hollywoodský snímek NYAD, který popisuje její příběh i kontroverze ohledně oficiálních pravidel a zamítnutí ratifikace. Přesto jde o jeden z nejpozoruhodnějších výkonů extrémní vytrvalosti v dálkovém plavání. Jaký je příběh Diany Nyad, co se jí při pokusech splnit si cíl událo a jak žije dnes?
Komplikované dětství a počátky s plaváním
Dětství Diany bylo od počátku místy složité. Narodila se 22. srpna 1949 v New Yorku do běžné rodiny, původně jako Diana Winslow Sneed. Když jí byly tři roky, rodiče se rozvedli a její matka se později provdala za muže řecko-egyptského původu Aristotela Z. Nyada. Ten malou Dianu adoptoval, čímž získala své slavné příjmení. Nevlastní otec jí tehdy vysvětlil, že příjmení Nyad pochází z řecké mytologie a znamená vodní víla (najáda). Aristoteles se nakonec nestal dobrým vzorem. Z důvodu krušné minulosti se schovával za řadou falešných identit. Samotná Diana ho ve své publikaci popsala jako podvodníka a kriminálníka, který byl mistrovským lhářem a zlodějem.
Poté co se rodina přestěhovala do Fort Lauderdale na Floridě se v 11 letech začala Diana věnovat plavání závodně. Na střední škole byla vynikající bazénovou plavkyní, přičemž v letech 1964 a 1967 dokázala vyhrát floridské státní šampionáty v plavání znakem na 100 yardů. Její přední motivací byla účast na letních olympijských hrách v roce 1968. K jejímu neštěstí ji v roce 1966 postihlo onemocnění srdce, konkrétně infekce – endokarditida, což náctiletou Dianu přimělo zůstat tři měsíce na lůžku v klidovém režimu. Při návratu do bazénu zjistila, že svou rychlost ztratila a její sen o olympiádě se tak rozplynul.
Za částí Dianiny dospívání se také skrývala další temné a bolestivé tajemství. Dívku trénoval vysoce postavený a uznávaný trenér Jack Nelson. Diana přiznala, že zhruba od roku 1964, když byla v pubertě, ji a další dívku trenér dlouhodobě sexuálně zneužíval. Obě dívky sebraly odvahu a nahlásily tento čin ředitelovi, ale situace se neřešila a Nelson dal výpověď. I přesto nadále v trénování plavání pokračoval a v roce 1976 trénoval ženský olympijský tým USA. Diana dále přiznala, že tohle obrovské trauma a hněv byly jedním z důvodů, které ji ve dvaceti letech poháněly vpřed a dodávaly dívce urputnou vytrvalost.
Směsice těchto důvodů ji přimělo po absolvování vysoké školy v Lake Forest změnit zaměření a Diana přešla od krátkých bazénových sprintů k extrémnímu dálkovému plavání na otevřené vodě. Kariéru maratonské plavkyně odstartovala již v roce 1975, když v rekordním čase pod osm hodin (přesně 7 hodin a 57 minut) obeplavala newyorský ostrov Manhattan.
O přeplavání 177 kilometrů dlouhé pasáže mezi Kubou a Floridou se Nyad poprvé pokusila v srpnu roku 1978. Bylo jí tehdy 28 let a při pokusu ještě používala masivní ocelovou klec, která ji měla chránit před žraloky. Pokus ovšem musel být po 42 hodinách předčasně ukončen. Cestu jí totiž překazil silný západní vítr a více než dvoumetrové vlny, které ji svedly z kurzu směrem k Texasu. Touha splnit si svůj cíl ji znovu přemohla až po více než třiceti letech, těsně před jejími šedesátými narozeninami. Cíl byl tentokrát mnohem riskantnější – a to přeplavat floridskou úžinu bez ochranné žraločí klece. Pro bezpečnost její tým využíval elektronické odpuzovače a tým potápěčů.
A tak v srpnu 2011, ve věku 61 let, Diana opět vstoupila do vod floridské úžiny a opět bez úspěchu. Druhý pokus zhatily po 29 hodinách plavání silné proudy a těžký astmatický záchvat. Nyad zároveň přiznala, že již od třetí hodiny plavání cítila ostrou bolest v rameni.
Třetí pokus se uskutečnil později v září 2011. Podobně jako u druhého pokusu plavala bez žraločí ocelové klece. Tento pokus musel tým po 41 hodinách ukončit z důvodu žahnutí medúzami, konkrétně čtyřhrankou smrtelnou a měchýřovkou portugalskou, které plavkyni způsobily závažné dýchací potíže. Zároveň se Diana opět ocitla mimo trasu z důvodu silných proudů.
U čtvrtého pokusu v srpnu 2012 Nyad uplavala rekordní vzdálenost. Výpravu však přerušily dvě bouře a další žahnutí medúzami. Dianin tým se proto na pátý pokus rozhodl mimořádně připravit. Diana začala nosit celotělový neoprenový oblek i s botičkami a rukavicemi. Aby předešla dalším žahnutím medúzami, odborníci pro ni vytvořili na míru vyrobenou silikonovou masku pro ochranu tváře a úst. Ačkoliv to zajistilo Dianino bezpečí, musela podstoupit extrémní trénink, aby vzdálenost s tímto vybavením vůbec dokázala uplavat. Ten například zahrnoval pravidelnou rutinu 1 000 angličáků ve více než dvouhodinových sériích dvakrát týdně a absolvování simulace plavání trvající až 24 hodin v kuse.
Životní plavba: odhodlání a halucinace
Diana Nyad odstartovala svůj pátý a poslední pokus 31. srpna 2013. V ranních hodinách vyplavala z havanského přístavu Marina Hemingway. Ve vodě strávila 52 hodin a 54 minut, přičemž se po celou dobu nemohla fyzicky opřít o doprovodnou loď či dotknout jiné osoby. Plavala rychlostí kolem dvou mil za hodinu, což odpovídá pomalé chůzi. Tento úspěšný pokus však provázelo i několik problémů a komplikací. Maska proti medúzám sice fungovala, ale Dianě způsobovala bolestivé a krvácivé oděrky v dutině ústní, kvůli nimž sotva dokázala mluvit. V průběhu plavání také Diana zažívala silné halucinace způsobené především obrovským fyzickým vyčerpáním, zvracením po několika polknutích slané vody a extrémní spánkovou deprivací. Sama později uvedla, že například při nočním plavání viděla na mořském dně žlutou cihlovou cestu se sedmi trpaslíky z Čaroděje ze země Oz, a jindy zase indický palác Tádž Mahal. Aby se v průběhu držela při vědomí, přehrávala si v hlavě hudební seznam 85 písní, přičemž jen skladbu Imagine od Johna Lennona si v duchu zazpívala více než stokrát. Důležitou oporou jí byla nejlepší přítelkyně a trenérka Bonnie Stoll, která z lodi pečlivě řídila dávkování potravy z banánů a arašídového másla.
2. září 2013 se tak Dianě po několika nezdarech podařilo dorazit k pláži Smathers Beach na floridském Key West, kde dokázala i přes absolutní vyčerpání vystoupit z vody po svých. Oteklá a zraněná následně přednesla tři jasné vzkazy:
„Za prvé, nikdy, opravdu nikdy se nevzdávejte. Za druhé, nikdy nejste příliš staří na to, abyste si plnili své sny. A za třetí, ačkoliv to vypadá jako individuální sport, vyžaduje to tým.“
Přestože se její výkon dočkal obrovského uznání a v roce 2023 se stal předlohou pro úspěšný hollywoodský film NYAD, z formálního hlediska nebyl asociací WOWSA nikdy oficiálně ratifikován. Komisařům chyběly záznamy pozorovatelů z kritického devítihodinového nočního okna a vadilo jim využití fyzické asistence týmu při oblékání protimédúzového obleku. Guinnessova kniha rekordů následně její plavbu ze svých tabulek zrušila.
Svůj životní triumf a nezlomnou vůli však Diana přetavila ve zcela novou misi. Společně s Bonnie Stoll založila iniciativu EverWalk, která motivuje lidi k pravidelné chůzi a bojuje proti sedavému způsobu života. Nyad navíc dodnes vystupuje jako inspirativní řečnice a na sklonku roku 2025 se dočkala obrovské pocty, když jí město Fort Lauderdale na Floridě odhalilo oficiální historickou pamětní desku.
