Přes týden policistkou, o víkendu houslistkou. Takový je život Petry Plachké, která spojila hru na housle s DnB. Jak ji to napadlo? Jaký je rozdíl mezi technickým a emotivním muzikantem? A dá se hra na housle zapomenout?


Petro, jak je těžké skloubit hudební kariéru s prací u Policie ČR?

Řekla bych, že s mým ADHD a hyperaktivitou je to pohodinda. (smích) Můj běžný den je týden obyčejného smrtelníka. Ale taky nutno říct, že je to dvojí život. Cítíte se občas někdy jak Batman, ale s houslemi v ruce.


Jak reagují vaši kolegové na to, že po službě vystupujete jako houslistka?

Vybavuji si hlášku mého kolegy, že s mým pozitivním a hudebním přístupem bychom klidně mohli změnit motto policejního sboru na  „Pomáhat a zpívat“.

Proč jste si zvolila zrovna housle?

Dříve na housle hrával můj otec ještě jako dítě. Takže jsem je v šesti letech potom dostala já k Vánocům a babička mě velmi podporovala v začátcích až do současnosti. 

Jsou ale dvě verze konce otcovy houslové kariéry, kdy on sám říká, že byl na housle až moc dobrý, dokonce lepší než učitel, a proto musel odejít ze ZUŠ. 

Babička naopak říká, že tam chodil dva roky a schválně je zapomínal doma. Až to učitele přestalo bavit a ukončil výuku. 


Jak obtížné je naučit se na ně hrát? Může to trvat i roky?

Těžké, ale ne nemožné. Jsou dva typy muzikantů. Technický a emotivní. Já jsem emotivní, protože hodně improvizuji a hraji podle situace a nálady. Což je praktické na flexibilitu koncertů. 

A technický typ muzikanta hraje jen z not, což jsou převážně muzikanti z orchestrů, divadel nebo konzervatoře. Ale někteří muzikanti se to naopak neučí a hrají podle sluchu. 

 

A jak často trénujete? Myslíte, že se hra na housle dá zapomenout?

Trénuji každý den. Ne protože musím, ale dělá mi to dobře, uvolňuje to stres. A hra na housle se nedá zapomenout. Nějaký malý základ vám vždycky zůstane.

 

Vy spojujete hru na housle a DNB. Jak váš to vůbec napadlo?

Miluju drum and bass a říkala jsem si, kdo tady v České republice hraje drum and bass na elektrické housle? Bum. A tam jsem já. (smích)

 

Stalo se někdy, že se vám policejní zkušenosti hodily i při hudební kariéře – nebo naopak?

Myslíte tím, že bych stála na pódiu a poznávala zločince? „Hej, to je recidivista Procházka, zítra vás čekám v 9:00 hodin na výslechu u mě v kanceláři.“

Policejní zkušenosti se hodí všude. Dokážete si velmi rychle poradit s opilci, když se chovají nevhodně.

  

Máte nějaký hudební vzor nebo osobnost, která vás inspirovala ke spojení klasiky a elektronické hudby?

Jako malou mě srovnávali s Vanessou Mae. Ale líbí se mi každý hudebník, který si jde za svým snem a zanechá za sebou hudbu od srdce. Tam pak ta hudba nechá otisk vaší duše. 

 

A co nějaký vysněný projekt nebo spolupráce, kterou byste si chtěla v budoucnu splnit?

Ráda bych si zahrála na Tomorrowlandu a nahrála své album v Americe se zahraničními interprety. 

 

Co byste poradila lidem, kteří mají dvě zdánlivě neslučitelné vášně a bojí se, že to nepůjde dohromady?

Jedinečnost je originalita – a to je váš unikátní podpis. Nesrovnávejte se s ostatními a neberte si kritiku od lidí, ke kterým byste si nešli pro radu. Pokud vás to naplňuje a jde to od srdce, jděte si za tím. 

Vytvářejte podmínky a příležitosti, aby to ve vás mohlo růst. A jakmile tomu začnete věřit a realizovat se – automaticky do svého světa přitáhnete stejně nastavené lidi. 

Obklopte se stejně naladěnými lidmi, a to vás bude vzájemně posouvat. Zvládnete cokoliv, co dokážete přenést že snů do reality.