The Plastic Detox (v překl. Plastový detox, pozn. red.) sleduje radikální postup epidemioložky Shanna Swanové, jak během tří měsíců zvýšit plodnost. V dokumentu se setkáváme s páry, jejichž životy se převrátily vzhůru nohama – a v některých případech výrazně k lepšímu.

Manželé Darby a Jesse Nubbeovi z amerického státu Idaha se snažili o otěhotnění dva roky. Po této dlouhé době se už cítili vyčerpaní a zoufalí.

Toxické a všudypřítomné chemikálie

„Utratili jsme 16 000 dolarů (cca 400 000 Kč, pozn. red.) z vlastní kapsy – za týdenní krevní testy, invazivní ultrazvuky, testování kvality spermií, genetická vyšetření, zdravé stravování, cvičení, každodenní studené ponory, drahé vitamíny, neustálé těhotenské testy a více slz, než bych si chtěla pamatovat. Byli jsme bezradní, s oficiální diagnózou ‚nevysvětlené neplodnosti,“ uvedla Darby. 

Podle dokumentu za to mohou mikroplasty v těle. Obsahují totiž toxické chemikálie pocházející z petrochemikálií, známé jako „endokrinní disruptory“. 

Jedná se například o ftaláty, které dělají plast měkkým a pružným, a bisfenoly (BPA), jež plastům dodávají tvrdost a odolnost. A téměř se jim nedá vyhnout, protože jsou všudypřítomné.

„Přijímáme je potravou, vstřebáváme je přes kůži, vdechujeme je. Do našeho těla se dostávají všemi možnými způsoby. A když jím procházejí, způsobují nejrůznější škody,“ vysvětluje se v dokumentu.

Vyhýbejte se (nejen) účtenkám

Mnohé studie – včetně těch provedených amerických Národním institutem zdraví (National Institutes of Health, NIH) – zjistily, že se to týká i mužské plodnosti. Chemikálie narušující endokrinní systém zasahují do hormonálního systému těla, zejména do testosteronu, který je nezbytný pro tvorbu spermií. Zároveň různé studie prokazují, že během posledních 50 let produkce spermií u mužů po celém světě klesá.

Jenže zbavit se plastů v každodenním životě není jednoduchý úkol. Chemikálie se nenacházejí jen na očividných místech nebo v produktech, jako jsou třeba pet lahve či obaly od potravin, ale zdánlivě všude – od žvýkaček po dětské knihy. 

Manželům tak bylo v dokumentárním snímku doporučeno, aby se vyhýbaly potravě a nápojům v plastovém obalu a a aby nenosili oblečení z syntetických textilií s petrochemickými barvivy. 

Také aby používali přírodní produkty, například rostlinné nebo organické šampony a deodoranty. Jedna ze studií totiž ukázala souvislost mezi ženami používajícími parfémované produkty a vyšší hladinou ftalátů – uživatelky parfémů měly 2,92krát vyšší koncentraci monoethylftalátu než ostatní ženy.

Poněkud nečekaná a zvláštní je pak další rada, která v dokumentu zazní – vyhýbat se manipulaci s účtenkami. Téměř všechny papírové účtenky ve Spojených státech totiž obsahují bisfenol A. Ten je přitom ve Evropské unii a Velké Británii zakázán a je na seznamu vysoce rizikových látek. 

Největší překážka? Najít alternativy

„Netušil jsem, že chemikálie používané při výrobě plastů nás mohou ovlivnit, natož že by mohly způsobit problém s plodností,“ říká Eric Isaac z Miami na Floridě, další protagonista dokumentu.

Se svou manželkou Julií se snažil o dítě také dva roky, které popisuje jako bolestivé a demotivující.

„Plasty jsou všude a jsou součástí života každého, že jsou prakticky neviditelné. Nejtěžší bylo vzdát se ochucené perlivé vody v plechovkách,“ dodal.

Darby a Jesse považovali nový režim za zvládnutelný, dokonce rozdali většinu svého oblečení a ponechali si jen nesyntetické látky. 

„Ale vystavení plastům vnějšího světa jsme nemohli uniknout. Bylo to jako bychom každý náš pokrok zahazovali náš pokrok při večeřích u přátel, kteří vařili na teflonu, nebo u laskavé pokladní, která nás doháněla s účtenkou. Najít alternativy se také ukázalo jako hlavní překážka při životě bez plastů. Chemikálie, které narušují náš planetární ekosystém a jeho obyvatele, jsou v téměř každém produktu na regálech,“ vysvětluje Darby. 

Konec lidského druhu?

„Škody způsobené chemikáliemi v našem těle mohou být katastrofální,“ varuje Swanová. 

Ona sama se domnívá, že neplodnost by potenciálně mohla vést až ke konci lidského druhu. 

„Je to velmi vážný systémový globální problém. Jádro věci je, že tyto chemikálie jsou přítomny v našem každodenním životě a činí reprodukci mnohem obtížnější. Chtěla bych, aby lidé pochopili, že existují kroky, které mohou podniknout, aby prostředí bylo zdravější pro ně, jejich rodiny a děti, a také pro potomky jejich dětí. Tyto věci nekončí u nás – přenášejí se napříč generacemi,“ vysvětluje.

Aniž by se odhalilo, kdo otěhotněl a kdo naopak ne, jsou výsledky detoxikace povzbudivé – hladiny bisfenolu klesaly a počet spermií stoupal. Z tak malé vzorkové skupiny nelze vyvozovat spolehlivé závěry, nicméně Swanová nyní žádá o financování NIH pro mnohem rozsáhlejší studii.

Párům, kterým se nedaří přivést na svět potomka, však posílá jasný vzkaz:

„Páry snažící se otěhotnět by se měly snažit vyhýbat produktům obsahujícím plast. Soustředila bych se na kuchyni. Nejdůležitější je nemíchat teplo, jídlo a plast (např. prostřednictvím mikrovlnné trouby, pozn. red.) Naše páry se reprodukčně výrazně zlepšily už za tři měsíce díky relativně snadným změnám v životě, a to může udělat každý.“

Swanová a tvůrci filmu nejsou proti plastu samotnému, ale proti škodlivým chemikáliím, které se do něj přidávají. 

„Podívejme se, co udělala EU – v USA je zakázáno méně než tucet chemických sloučenin v produktech osobní péče, ale v EU je jich zakázáno 1 100,“ upozorňuje spolurežisér Louie Psihoyos. 

„Děti po celém světě jsou otrávené. Neexistuje plán, jak zpomalit celosvětovou produkci plastu – očekává se, že se během následujících 40 let ztrojnásobí. Situace se bude jen zhoršovat,“ dodává.

Páry ve filmu dodržují pozitivní změny, které jim Swanová doporučila.

„Byli jsme nuceni se soustředit na domácí vaření,“ říká Darby. „Jedli jsme více celých nezpracovaných potravin a všimli si změn v energii, náladě a vztahu k jídlu. Také jsme ušetřili spoustu peněz. Nekupovali jsem náhodné věci. Život se zpomalil. Užili jsme si nově získanou svobodu od přebytků.“

 

Zdroj: BBC, autorský text

Náhledová fotografie: Netflix