Jako každým rokem jsou počátkem listopadu naše hřbitovy pokryty svíčkami se vzpomínkami na naše blízké. V chladném tichém večeru se rozsvěcují stovky svíček, které symbolizují naši nehynoucí lásku, vzpomínky a vděčnost. Je čas Dušiček, svátku, kdy se vracíme k těm, kteří už nejsou mezi námi. Na hroby pokládáme květiny, věnce a svíčky. V této dlouholeté tradici se skrývá mnohem víc a to úcta k životu, který odešel, a spojení, které přetrvává.

Přestože je pro nás Památka všech věrných zemřelých samozřejmou tradicí, málokdy se zamýšlíme, odkud vlastně pochází. Základem je jádro křesťanské tradice podle které se dělí svátek slavnost Všech svatých (All Saints’ Day), který připadá na 1. listopadu. Jedná se o den zasvěcený uctění všech svatých. Na 2. listopadu poté připadají samotné Dusičky (All Souls’ Day), které uctívají památku našich věrných zesnulých. Kam sahá hlubší historie tohoto svátku? Jak se proměňovaly Dusičky v čase a jak se prolíná s podobnými svátky jinde ve světě?

Původ Dušiček

Tradice Dušiček má své kořeny stovky let zpět, až do předkřesťanské Evropy. Už Kelti slavili svátek Samhain, který připadal na noc z 31. října na 1. listopadu a znamenal konec roku a začátek „temné poloviny roku“. Věřilo se, že v tuto dobu jsou hranice mezi světem živých a mrtvých nejtenčí a duše zemřelých se tak mohou vracet domů. Aby je Keltové ochránili a pohostili, zapalovali ohně, nechávali venku jídlo a prováděli rituály proti zlým duchům.

Podobné zvyky byly rozšířené i mezi dalšími evropskými národy. Slovanské kmeny například slavily Dziady v Polsku či tzv. Radunice u Rusinů. Pro ty bylo taktéž typické pořádat hostiny pro mrtvé. Na stole se připravovaly talíře navíc, zapalovaly se ohně a lidé jedli a pili „za mrtvé“. Tyto prastaré tradice uctívání předků a ochrany před dušemi položily základ pro to, čemu dnes říkáme Dušičky.

S příchodem křesťanství staré zvyky postupně začaly přejímat novou náboženskou podobu. V 8. století zavedl papež Gregor III. svátek Památky všech věrných zemřelých, který se měl původně modlit za zemřelé a oslavovat jejich životy. Později se tento den spojil s učením o očistci, místě kde by duše mrtvých mohly čistit své hříchy a připravovat se na vstup do nebe. Církev se tímto  snažila navázat na pohanské tradice, a tak lidé mohli nadále zapalovat svíce, nést květiny a chléb na hroby, ale s novým náboženským významem, při kterém měly modlitby a obřady pomáhat duším v očistci.

Během středověku se tyto zvyky pevněji zakotvily v lidové tradici. Ve městech i na venkově se udržovaly hostiny pro mrtvé, zapalovaly se svíčky, a vznikaly rituály, které kombinovaly staré pohanské prvky s křesťanskými modlitbami. Tak se postupně formovala podoba Dušiček, tak jak ji známe dnes a to jako kombinaci vzpomínek, úcty a světla, která spojuje minulost s přítomností.

V průběhu novověku, tedy od 16. do 19. století, se Dušičky  jako lidová tradice zapsaly ještě hlouběji. Lidé navštěvovali hřbitovy, zapalovali svíčky a pokládali květiny na hroby svých blízkých. V mnoha regionech se stále udržovaly prvky starých pohanských rituálů. Plamínky svíček symbolizovaly světlo duší, hostiny a připravené pokrmy byly pokračováním prastarého uctívání předků.

Dnes se Dušičky slaví především návštěvou hrobů a zapalováním svíček, které se staly symbolem vzpomínek a úcty. Svátek spojuje osobní vzpomínky s kulturní tradicí a připomíná nám, že i po smrti zůstává spojení mezi živými a mrtvými.

Jak je to v dalších částech světa?

Tradice uctívání zemřelých se prolíná napříč celým světem a ačkoli se liší svou formou oproti českým Dušičkám, všude vyjadřuje úctu a vzpomínku na zesnulé. V Mexiku se slaví Día de los Muertos, tedy Den mrtvých, kdy jsou domy i hřbitovy zdobeny měsíčky, svíčkami a barevnými oltáři zvanými ofrendas. Rodiny připravují jídlo a oblíbené pokrmy svých zesnulých, zpívají písně a někdy i tančí, aby oslavily život těch, kteří už nejsou mezi námi (National Geographic). 

V Irsku a Velké Británii se slaví přežitek keltského svátku Samhain, který se postupně přetvořil do dnešního Halloweenu. Původní víra, že duše se vracejí mezi živé a že je třeba zapalovat ohně a chránit vesnici, se změnila do jiné podoby, mezi kterou patří kostýmy, dýně a tradiční výsluška v podobě „trick-or-treat.“ Halloween tak dnes spojuje tradici folklóru s moderní kulturou (Britannica).

V Polsku se udržel svátek Dziady, během něhož lidé zapalují svíčky, připravují talíře navíc a modlí se za duše zemřelých. Tradice má pohanský původ, ale postupně byla začleněna do křesťanského kontextu (Culture.pl). 

Ve Španělsku a v některých částech Latinské Ameriky se slaví Todos los Santos, kdy probíhají procesí, lidé zdobí hroby květinami a svíčkami a pořádají hudební a taneční oslavy na památku zemřelých. Na Filipínách se během Undas, neboli Araw ng mga Patay, navštěvují hřbitovy, zdobí hroby fotografiemi, květinami a svíčkami a rodiny připravují pikniky, aby společně vzpomínaly na zesnulé. Na Havaji se tradice La Ho’omana Mana soustředí na rituály s ohněm, květinami a modlitbami, které spojují duchovní a rodinný rozměr.

Zdroje: Idnes, SeznamZpravy

Foto: ilustrační, Unsplash