Generace Z je známá nadměrným užíváním speciálních výrazů. Slangové pojmy a náhodné anglicismy jsou dnes na internetu i v běžné mluvě zcela běžnou součástí komunikace. Jestliže se tedy orientujete v pojmech jako je „ghosting,“ „rizz“ nebo „delulu,“ je možné, že jste se již setkali také s pojmem „shrekking.“ Tušíte ale, jak se člověk, který shrekkuje, chová? A proč je tento novodobý trend odborníky opakovaně označovaný za toxický?
Slangové výrazy se v současné době díky platformám jako TikTok, Instagram nebo X během pouhého okamžiku stávají virální a nadužívané v každodenní konverzaci. Když se vaše kamarádka rozhodne ze dne na den ignorovat svého dotěrného nápadníka, prostě a jednoduše ho vyghostovala. Jestliže váš spolužák okatě flirtuje s dívkou z vedlejší třídy, snaží se jí rizznout. Pokud si vaše až po uši zamilovaná starší sestra dělá naděje na stabilní vztah u naprosto nedostupného promiskuitního muže s minulostí narkomana, je zkrátka úplně delulu. A jestliže chodíte s přítelem z důvodu, že je na vás milý, ale zároveň vás fyzicky příliš nepřitahuje, tak se s velkou pravděpodobností dopouštíte takzvaného shrekkingu.
Co shrekking vlastně znamená?
Trend zvaný „shrekking“ stojí na poměrně zvláštní představě o randění: člověk si záměrně vybírá partnera, kterého vnímá jako „méně atraktivního“, méně úspěšného nebo jednoduše „slabší ligu“. Podle webu Cosmpolitan.com to má přitom úplně jednoduchý důvod. Konkrétní osoba má pocit, že díky menší atraktivitě partnera bude mít ve vztahu větší jistotu, kontrolu a hlavně menší riziko, že skončí se zlomeným srdcem. Realita ale bývá často přesně opačná. Ve chvíli, kdy vás opustí někdo, koho jste podvědomě brali jako bezpečnou volbu, ego dostane pořádnou ránu. Najednou nejde jen o rozchod, ale i o pád vlastního přesvědčení, že jste ve vztahu byli tím lepším člověkem.
Ve vztahu se pak podobná dynamika může projevovat velmi nenápadně. Jeden z partnerů má potřebu rozhodovat o důležitých věcech, méně investuje do komunikace nebo automaticky očekává větší toleranci a obdiv ze strany druhého. Často se objevuje i podceňování partnerových potřeb, zlehčování jeho emocí nebo přesvědčení, že ten druhý bude ve vztahu vděčný a nebude si tolik dovolovat nastavovat hranice. Psycholog a vztahový expert Mark Travers pro magazín Forbes uvádí, že lidé, kteří mají pocit vyšší hodnoty než jejich partner, častěji zaměřují pozornost mimo vztah a více tíhnou k dominantnímu chování. Podle něj podobné vztahy často nestojí na skutečné blízkosti, ale spíš na potřebě ochrany vlastního ega.
Umělý dojem pocitu nadřazenosti
Právě proto je celý koncept shrekkingu velmi problematický. Vychází totiž z myšlenky, že vztahy fungují jako tržiště, kde má každý svou hodnotu určovanou vzhledem, statusem, penězi nebo popularitou. Jenže mezilidská přitažlivost takhle jednoduše nefunguje. Psychologové dlouhodobě upozorňují, že úspěšné vztahy stojí mnohem víc na emocích, kompatibilitě, respektu a pocitu bezpečí než na imaginárním žebříčku hodnot.
Navíc samotné označování někoho za „méně atraktivního“ vypovídá hlavně o člověku, který to říká. Soudit partnera na základě vzhledu, věku nebo sociálního statusu je dle odborníků dost povrchní přístup. Přitažlivost je subjektivní a to, co jednomu připadá průměrné, může být pro druhého naprosto neodolatelné. Shrekking tedy podle psychologů není žádná chytrá seznamovací strategie, ale spíše toxický způsob, jak si uměle budovat pocit nadřazenosti. A ten většinou dlouho nevydrží.
Kontrola místo lásky
Web Cosmopolitan.com uvádí, že pokud člověk vstupuje do vztahu hlavně s pocitem, že chce mít situaci pod kontrolou a vedle partnera se cítit jistější nebo silnější, často už od začátku nestaví vztah na rovnocennosti. Místo skutečné blízkosti a emocí pak může hrát větší roli snaha vyhnout se vlastní zranitelnosti nebo strachu z odmítnutí. Odborníci zastávají názor, že podobné chování někdy souvisí s předchozími zkušenostmi, nízkým sebevědomím nebo nevyřešenými vztahovými zklamáními. Člověk si pak podvědomě vybírá partnera, u kterého očekává menší riziko, že bude odmítnutý nebo citově zraněný. Jenže vztah založený na pocitu převahy většinou dlouhodobě nefunguje.
Psychologové zároveň upozorňují, že pokud má někdo potřebu přistupovat k randění strategicky a s důrazem na vlastní bezpečí, může být lepší dát si od seznamování na chvíli odstup a zaměřit se spíš na vlastní psychickou pohodu a vztah k sobě samému. Zdravý vztah totiž nestojí na manipulaci ani na pocitu nadřazenosti, ale především na otevřenosti, důvěře a vzájemném respektu.
Shrekking jako znak nízkého sebevědomí
Na shrekking se orientovala mimo jiné studie publikovaná v odborném časopise Journal of Personality and Social Psychology. Výzkum se zaměřil na to, jak sebevědomí a způsob, jakým lidé vnímají své vztahy, ovlivňují jejich chování v partnerských vztazích. Výsledky ukázaly, že lidé, kteří nejsou tolik závislí na potvrzení od partnera a mají vyšší sebevědomí, bývají otevřenější v budování blízkosti. Častěji dokážou mluvit o svých emocích, svěřit se s osobními věcmi nebo si říct o podporu, i když tím riskují odmítnutí nebo zranitelnost.
Odborníci dlouhodobě upozorňují, že zdravé vztahy stojí hlavně na autenticitě, emoční otevřenosti a schopnosti být zranitelný i za cenu možného odmítnutí. Lidé, kteří dokážou ve vztahu otevřeně mluvit o svých pocitech, potřebách nebo nejistotách, si častěji budují hlubší důvěru a stabilnější partnerství. Naopak přílišná potřeba kontroly, emoční odstup nebo snaha chránit si vlastní ego mohou vytvářet bariéru, která skutečné blízkosti brání.
Studie publikované v psychologických odborných časopisech zároveň naznačují, že lidé s nižším sebevědomím nebo strachem z odmítnutí často používají ve vztazích obranné mechanismy. Mohou mít větší potřebu působit silněji, vyhýbat se zranitelnosti nebo si vybírat vztahy, ve kterých mají pocit převahy a větší kontroly nad situací. Jenže právě to může vést k horší komunikaci, menší emoční blízkosti a postupnému ochlazení vztahu. Podle psychologů totiž dlouhodobě fungující partnerství nevzniká z pocitu dominance, ale ze schopnosti být vedle druhého člověka autentický a bezpečně otevřený.
Cynická verze příběhu Shreka
Název celého trendu odkazuje na populární animovanou filmovou sérii Shrek. Právě vztah mezi zeleným zlobrem a princeznou Fionou se stal inspirací pro internetové označení. Ironií ale je, že samotný film měl úplně opačné poselství. Příběh Shreka a Fiony byl postavený na tom, že skutečná přitažlivost nevychází z vzhledu ani společenských očekávání. Fiona si nakonec nevybrala pohádkového prince, ale právě Shreka, protože se vedle něj cítila přijímaná a sama sebou. Internet si ale původní myšlenku filmu přetvořil do cyničtější verze moderního randění, ve které lidé vztahy často posuzují podle pocitu vlastní hodnoty nebo společenského statusu.
Náhledová fotografie: Theworld.org
