Od samotného počátku civilizace se umění stalo nedílnou součástí lidské existence. Člověk toužil tvořit a zanechávat tak po sobě odkaz pro budoucí generace. Nejenže umění pomáhá odjakživa jednotlivcům vyjadřovat své vnitřní pocity, ale zároveň inspiruje i druhé. Různé formy tvorby – ať už jde o výtvarné umění, divadlo nebo hudbu přinášejí hluboký estetický zážitek a podněcují člověka k představivosti a kreativitě. Nejnovější zjištění výzkumného týmu z University College London (UCL) ovšem benefity umění nadále prohlubuje.
Výzkumníci totiž poukázali na souvislost mezi pravidelným kontaktem s kulturou a nižším biologickým věkem. Ve svém výzkumu z roku 2023 popisují, že aktivní tvorba i pasivní vnímání umění nejsou pouhou volnočasovou aktivitou, ale možným faktorem, který zpomaluje buněčné stárnutí.
Výzkum o umění a biologickém stárnutí
Studie publikovaná v odborném časopise Innovation in Aging naznačuje, že pravidelné návštěvy galerií, muzeí nebo historických památek mohou souviset se zpomalením biologického stárnutí. Výzkum na UCL provedla psychobioložka a epidemioložka Daisy Fancourt společně se svým výzkumným týmem.
Vedoucí výzkumu Daisy Fancourt
Fancourt, která původně vystudovala hudbu i medicínu, je známá tím, že ve své práci překračuje tradiční hranice vědních oborů. Své působení začala přímo v nemocničním prostředí, kde pozorovala, jak umělecké aktivity a zpěv dokážou u pacientů zmírňovat úzkost a měnit vnímání bolesti. Tyto praktické zkušenosti ji přivedly k doktorátu v oboru psychoneuroimunologie, v němž začala detailně zkoumat vliv kultury na stresové hormony a nervovou aktivitu. Fancourt tak v podstatě převádí to, co mnozí o umění intuitivně tuší, ale do podoby měřitelných dat.
V současnosti zastává pozici ředitelky Spolupracujícího centra WHO pro umění a zdraví a je také autorkou nedávno vydané knihy Art Cure: The Science of How the Arts Transform Our Health (Věda toho, jak umění mění naše zdraví). Její práce zásadně přispěla k tomu, že se zkoumání vlivu umění na zdraví přesunulo z malých lokálních experimentů do oblasti rozsáhlých populačních výzkumů, které se opírají o dlouhodobá data.
Jak měřili buněčné stárnutí?
Studie čerpala z národního průzkumu UK Household Longitudinal Study. Výzkumníci celkem analyzovali dotazníky a vzorky krve od 3 556 dospělých britských občanů. Aby dokázali určit vliv kultury na lidský organismus, pracovali s chemickými změnami DNA, které mají vliv na biologické stárnutí.
Na vzorcích účastníků zkoumali tzv. epigenetické markery na DNA. Učinili tak pomocí sedmi typů takzvaných epigenetických hodin. Tato metoda jim umožnila přesně změřit biologický věk člověka (tedy to, jak staré a opotřebované jsou reálně buňky) na rozdíl od chronologického věku (data narození v občance).
Když poté výsledky porovnali s dotazníky o životním stylu, zjistili, že účastníci výzkumu, kteří se zapojovali do kulturních aktivit (ať už aktivní formou, tedy vytvářením umění, nebo pasivní formou, pozorováním umění) alespoň jednou měsíčně, byli o 1,02 biologického roku mladší než ti, kteří se zabývali uměním pouze jednou nebo dvakrát za rok. Výzkum navíc ukázal, že zjištěné vazby byly viditelné obzvlášť u lidí starších 40 let a výsledky zůstaly prokazatelné i poté, co vědci zohlednili například index tělesné hmotnosti (BMI), kouření, úroveň vzdělání nebo finanční příjem.
Vedoucí výzkumu Fancourt vliv umění na organismus vysvětluje na fungování lidské genetiky:
„V podstatě se všichni rodíme s určitým souborem DNA, ale náš životní styl může ovlivnit, které části této DNA se skutečně „přečtou.“
Fancourt tento proces přirovnává ke kuchařce: „všechny recepty jsou v knize už při jejím vydání, ale my si vybíráme, které z nich budeme vařit,“ dodala.
Fancourt zároveň uvedla, že doufá, že s tím, jak světová populace stárne, mohou tato zjištění přispět nebo pomoci prodloužit tzv. „healthspan“, tedy dobu života, kterou lidé prožijí „bez nemocí, fyzicky zdatní a funkční.“
Srovnání se sportem
Vědci zároveň přišli na to, že výsledky v oblasti biologického stárnutí při kontaktu s uměním jsou srovnatelné s výsledky u fyzického cvičení. Data lidí, kteří věnovali umění čas alespoň jednou týdne dosáhli podobných hodnot jako ti, kteří alespoň jednou týdně cvičili.
„Naše studie přináší první důkaz, že umělecká a kulturní angažovanost souvisí s pomalejším biologickým stárnutím,“ uvedla spoluautorka výzkumu doktorka Feifei Bu.
To podle ní „navazuje na rostoucí množství důkazů o tom, že umělecké aktivity snižují stres, tlumí záněty v těle a zlepšují rizika kardiovaskulárních onemocnění – podobně tak, jak to dělá cvičení.“
Fancourt k výsledkům výzkumu pro Hyperallergic dále sdělila:
„Tato zjištění přispívají k rostoucímu množství důkazů, že kontakt s uměním je vedle pohybu, stravy, spánku a pobytu v přírodě dalším klíčovým pilířem zdraví.“
Nejde jen o zpomalení stárnutí, podle Fancourt se snižuje i riziko úmrtí
Tato zjištění o buněčném stárnutí tak doplňují dřívější výzkum Daisy Fancourt. Už její longitudinální studie, publikovaná v prestižním British Medical Journal (The BMJ) v roce 2019, naznačila souvislost mezi pravidelnou kulturní angažovaností a nižším rizikem úmrtí.
Výzkumníci tehdy sledovali téměř 7 000 lidí po dobu 14 let a zjistili, že lidé, kteří pravidelně (jednou za pár měsíců a častěji) navštěvují galerie, muzea, divadla a koncerty, mají o třetinu (31 %) nižší riziko úmrtí než ti, kteří se kultuře zcela vyhýbají. I u občasných návštěvníků, kteří šli za kulturou jen jedenkrát až dvakrát do roka, riziko kleslo o 14 %.
Co na to Světová zdravotnická organizace (WHO)?
Na vliv umění na zdraví se zaměřila také Světová zdravotnická organizace (WHO). Ta v roce 2019 vydala zprávu, ve které analyzovala přes 3000 nezávislých studií za posledních dvacet let. Zpráva shromáždila data z široké škály vědních oborů a její závěr popisuje, že umění napomáhá předcházet vzniku duševních onemocnění a fyzickému úpadku spojenému se stárnutím. Kromě toho také přináší pozitivní efekt při podpoře léčby chronických a neurologických onemocnění, v akutní péči nebo v péči na konci života. Na tomto dokumentu se jako spoluautorka podílela i zmiňovaná výzkumnice Daisy Fancourt.
Z toho důvodu WHO považuje za vhodné tyto vlivy vzít v úvahu a zároveň tím předkládá členským státům evropského regionu řadu doporučení, jejichž cílem je podpořit vzájemnou propojenost mezi sektory zdravotnictví a umění. Příkladem takové praxe je koncept „sociálního předepisování“, při kterém lékaři pacientům doporučují zapojení do kulturních aktivit (např. malování nebo keramiky). Podle WHO by podobné programy měly přinést mezinárodní užitek jak pro zdravotní a sociální péči, tak pro samotnou uměleckou sféru.
Zapojení umění do každodenního života
Jak tedy tato zjištění využít v běžném životě? Studie obecně naznačují, že není potřeba měnit od základů svůj životní styl ani disponovat mimořádným uměleckým talentem. Zapojení umění do života může mít mnoho podob, od čtení přes návštěvy galerie či divadla až po nejrůznější koníčky.
Výzkumníci totiž zdůrazňují, že nejprospěšnější je rozmanitost. „Zapojit se do různých druhů uměleckých aktivit může být užitečné, protože každá činnost obsahuje jiné ‚ingredience‘, které pomáhají zdraví – ať už jde o fyzickou, kognitivní, emocionální, nebo sociální stimulaci,“ vysvětluje Fancourt.
Je ovšem nutné zdůraznit, že tato zjištění nepředstavují univerzální pravdu a kultura či umění nejsou zázračný všelék. Rychlost stárnutí a zdravotní stav člověka ovlivňují komplexní biologické procesy a samotné výzkumy tohle nepopírají. Cílem výzkumníků není tvrdit, že umění dokáže nahradit moderní medicínu, ale že ji může doplnit. Umění tak může sloužit jako nástroj prevence a budování psychické odolnosti.
Zdroje: UCL, Hyperallergic, British Medical Journal, analýza WHO, designboom
Foto: Pixabay (ilustrační)
