V hudební branži je známý jako „Asgard“. Jan Vytlačil je markeťák a podnikatel. Spoluvlastní také mediální společnost StageMedia, s. r. o., na jejímž chodu se podílí. Zároveň je zakladatelem a majitelem dvou nahrávacích studií fungujících v Praze pod značkou A2Z Studio, kam zavítala řada známých zahraničních rapperů. Aktuálně má za sebou velmi turbulentní a náročné období, o kterém otevřeně pohovořil v našem rozhovoru. Dozvíte se, co u něj předcházelo syndromu vyhoření i to, jaké ponaučení mu tato zkušenost přinesla.

Asgard jel na plné obrátky hned na několika kolejích. Zatímco pracovní tým u něj v práci vedení ztenčilo z osmi členů na pouhé dva, přičemž objem práce zůstal takřka stejný, v podnikání se také vyrojil nejeden problém.

Jedno ze studií mu bylo vyplaveno. Zároveň se potýkal s problematickým sousedem, který neustále dělal potíže. Několik měsíců připravoval koncert známého amerického rappera MC Eiht, který se na vystoupení nakonec ani nedostavil. A do toho v osobním životě plánoval svou svatbu, kde se postupně také objevovaly organizační komplikace. To vše se událo během jednoho roku.

Nedávno jste prodělal syndrom vyhoření. Jednou z hlavních příčin byla snaha skloubit full-time zaměstnání s podnikáním. Kdy jste si uvědomil, že už je toho moc a dál to nezvládnete?

Těžko říct. Když se zpětně ohlížím, tak ty signály mi tělo dávalo asi podstatně dříve, než jsem si to začal uvědomovat. Delší dobu jsem o sobě otevřeně říkal, že mám špatnou paměť, ale ve skutečnosti to tak nebylo vždycky, jen posledních pár let. V momentě, kdy už jsem nebyl schopný vůbec udržet myšlenku, zapomínal jsem i jíst nebo pít, a v noci jsem nemohl usnout přes hučení v hlavě, jsem si teprve skutečně přiznal, že mám problém. A těch příznaků bylo ještě mnohem více. Jinými slovy to bylo dlouho plíživé, a pak to během několika měsíců prudce eskalovalo.

Jaké byly vaše první pocity, když jste zamířil k lékaři? Pocit selhání? Úleva? Nebo něco úplně jiného?

Strašně dlouho jsem si nechtěl přiznat, že to nezvládám, nazýval jsem to „náročnějším obdobím” a čekal, že pomine. Ale v určité fázi mi už nezbývalo nic jiného, než se obrátit na odborníka. Faktem je, že jsem obvykle mezi devátou ranní a pátou odpolední věnoval svůj čas korporátu, a od pěti do noci nahrávacímu studiu. Nechtěl jsem šidit ani jedno, takže jsem si svůj čas ukrajoval z večerů a víkendů. Do toho mi hlavou probleskovaly nápady týkající se naší mediální firmy, ale také další nenaplněné podnikatelské záměry. 

Musím ale podotknout, že jsem takhle fungoval prakticky osm let, a dlouho to bylo zvladatelné, ale současné zaměstnání bylo natolik psychicky náročné, že to evidentně hlava všechno neunesla. Do toho se přimíchala spousta malérů v podnikání i v osobním životě, a problém byl na světě. 

Původně jste studio zakládali ve dvou. Váš společník ale v roce 2023 tragicky zahynul. Jak tato událost proměnila vaše podnikání? Má to podíl na vašem současném psychickém stavu?

To je otázka, kterou si v poslední době sám hodně pokládám a neumím na ni zřetelně odpovědět. Velmi důležité je, že Filip Karlík, s kterým jsem A2Z Studio založil, byl v první řadě jedním z mých nejlepších přátel, a když Vám někdo tak blízký ze dne na den odejde ze života, tak to s Vámi zamává. Na mém psychickém stavu se to určitě podepsalo, ale neřekl bych, že to má co dočinění s mým syndromem vyhoření. Po té nehodě jsem dlouho truchlil, ale pak jsem se zas vrátil do plně pracovního režimu a třeba rok fungoval na 100 %, než se dostavily závažné příznaky vyhoření. Ta ztráta samozřejmě bolí dodnes.

Bezprostředně po té tragédii jsem dost přemýšlel, co dál, na stole byla samozřejmě i myšlenka na trvalé ukončení provozu. Nakonec jsem ale došel k závěru, že chci s nahrávacím studiem pokračovat, zejména pro zachování Filipova odkazu.

Nějakou dobu však studio zůstalo nečinné, neboť jsem musel najít spolehlivého zvukaře, který by plnohodnotně přebral Filipovu roli ve studiu. Těch se u nás pár vystřídalo, ale v současnosti je to již lehce přes rok, kdy máme konečně opět stálého a šikovného zvukaře.

Velmi turbulentní byl také váš poslední rok. Zmínil jste například vyplavení jednoho z vašich studií. Jak k tomu došlo?

Jo, to bylo jak z černé komedie. Jak jste již zmínil, máme v Praze dvě nahrávací studia. Jsou umístěná na jednom podlaží v té stejné budově. Asi tři roky nám pravidelně na začátku a na konci zimy začalo do jednoho z nich zatékat. Dle šetření to bylo způsobené lidskou chybou při výkopových pracích vedle domu, kde byla narušena nějaká izolační vrstva. Nicméně jak už to tak bývá, nikomu se moc nechtělo to řešit a jako nájemce jsem tahal za nejkratší špagát. Pronajímatel to sice řešil, ale odpovědnost si mezi sebou přehazovalo SVJ domu, správcovská společnost a majitelé pozemku, na kterém výkopové práce probíhaly.

Po těchto třech letech, kdy jsme pravidelně museli v zimě zapojovat průmyslový odvlhčovač, se podařilo s majitelem domluvit, že se provede hydroizolace problematické stěny. Znamenalo to pro nás sice odstrojení akustických panelů na zdi i stropě, pozastavení fungování na cca dva týdny, a také následnou zvýšenou prašnost ve studiu, s kterou jsme bojovali ještě minimálně měsíc po ukončení prací, ale bylo to nutné. Když bylo tedy konečně hotovo, oddechli jsme si a já věřil, že je to konečně uzavřená kapitola.

Jenže dva měsíce na to měli Pražské Vodovody a Kanalizace havárii, prasklo jim nějaké potrubí za domem, a vytopili celou budovu. Naše hydroizolace proti tomu byla bezmocná, především proto, že to přišlo přesně z druhé strany. Jedno studio mělo koberce nasáklé vodou, u druhého opadávaly pod tíhou vody akustické panely ze stropu. Technika naštěstí nijak zvlášť neutrpěla, ale byli jsme asi týden úplně bez elektřiny.

O to bolestivější to bylo, protože nám to v té době znemožnilo spolupráci s jedním z nejuznávanějších rapperů zlaté éry hip hopu, který byl právě v Evropě. 

O tom si ještě povíme. Nicméně objekt, kde provozujete svá studia, jste sdílel s hlučným a nepořádným sousedem, který tam také provozoval nahrávací studio. Kvůli údajným podvodům se dokonce objevil v pořadu Černé ovce. Opakovaně vám kvůli němu volali řemeslníci, kterým dlužil peníze za odvedenou práci. Až jednoho dne do společného areálu zavítala hygiena. Jak to nakonec dopadlo?

Těžko říct, co se za těmi dveřmi odehrávalo. Když tam byli tehdy na prohlídce, krátce jsme se potkali a tvrdili nám, že se stěhují do Prahy, protože zde mají spoustu zakázek se svým nahrávacím studiem. Představili se jako otec a syn, s tím, že se tehdy asi sedmnáctiletý kluk měl zaučovat a přebírat po tátovi studio. Za tu dobu, co tam ale byli, se jim tam z mého pozorování moc klientů neotočilo. Místo toho tam junior dělal večírky se svými kamarády a pouštěl si hudbu daleko za hranicí zdravé hlučnosti. I přes vysoce kvalitní odhlučnění našeho nahrávacího studia nám to často znemožňovalo práci. 

Navíc byl nesmírně nepořádný a bezohledný. Běžně nechával ve společných prostorech i několik dní nedojedené jídlo, na zemi rozlitou kolu namísto vytření rozšlapali po celé chodbě, a často tam skladoval hromady nevzhledných krabic a obalů, kterými obvykle při manipulaci poškrábal stěny.

Pak tam asi půl roku dělali rekonstrukci, která měla trvat měsíc. Následně mi právě volali nezávisle na sebe dva nebo tři řemeslníci, kteří na rekonstrukci pracovali. Nikomu z nich nezaplatili, jen jim po dokončení prací přestali zvedat telefony a vyhýbali se jim. A vzhledem k tomu, že na rozdíl od našeho studia to jejich nebylo nijak označené nebo dohledatelné na Googlu, ti řemeslníci se mylně domnívali, že jsme to my, kdo si je objednal. Měl jsem i trochu obavy, aby někoho z nich nenapadlo přijít se mstít. 

Pokaždé se mi ale naštěstí podařilo oněm řemeslníkům vysvětlit, že s nimi kromě vstupních dveří, nemáme nic společného. A právě na základě jednoho z těchto rozhovorů jsem pak začal pátrat on-line, co jsou naši sousedé zač, a nalezl několik článků o jejich podvodných aktivitách, včetně dvou reportáží Josefa Klímy z Černých ovcí, dle kterých měl ten starší z nich mimo jiné okrást nevidomého zpěváka o 1,5 milionu korun. V druhé reportáži se objevuje však již zmínka o synovi, který se měl podílet na podvodu spojeném právě s nahrávacím studiem.

Poté tam ale ještě docela dlouho byli, až jednoho dne se po nich slehla zem. Prý se tam po nich krátce předtím ptala i policie, ale to můžou být drby.

A nedlouho na to mě oslovila Hygienická stanice, že se k nám chtějí přijít podívat. Oni to explicitně říct nemohou, ale bylo z toho zřejmé, že je to na anonymní udání. Neznali ani mé jméno. Domnívám se, že pokud to nebylo mířeno na nás od konkurence, která by mohla závidět zvučné reference v podobě slavných rapperů a zpěváků, bylo to pravděpodobně směřováno na našeho nedávného souseda, který byl trnem v patě kdekomu.

Samotná kontrola z hygieny byla jedním z hřebíčků mého stále se zhoršujícího zdravotního stavu. Evidentně nejsou nahrávací studia častým cílem tohoto ústavu, protože mi paní kontrolorka stále vysvětlovala, že tam nemohu vyrábět tlačenku, přičemž jsem ji stále ujišťoval, že to nemám v úmyslu.

Připravit se na to prakticky nelze. Na internetu dohledáte vždy jen informace o kontrolách v restauracích a potravinářském průmyslu, popřípadě nějaké salony krásy a jiné epidemiologicky klíčové podniky. Zkoušel jsem tedy volat na několik jiných stanic mimo Prahu, abych se vzdělal. Dostal jsem pokaždé zcela rozdílné informace. A protichůdné informace jsem v průběhu času dokonce dostával i od paní, která měla kontrolu na starosti. Naštěstí samotná prohlídka proběhla víceméně bez komplikací a protokol o provedené kontrole v závěru uvádí, že nebyly shledány žádné nedostatky.

Jak jste zmínil, do svých studií jste dostal nejednoho známého amerického rappera. Mezi nimi je například legendární hip hopová skupina Onyx. Jak se vám to povedlo?

Onyx nás navštívili už několikrát, což považuji za projev spokojenosti a věřím, že se u nás ještě objeví. Když jsme studio s Filipem někdy v roce 2017 zakládali, rozhodli jsme se zaměřit právě na zahraniční klientelu a české expaty. První z těch známých jmen, kdo u nás nahrával, byl brooklynský rodák Afu-Ra a nigerijský pionýr afrobeatu Jaywon. Oba totiž v té době částečně žili v Česku. S Afu-Rou se mi podařilo seznámit po jeho pražském koncertu a vyměnili jsme si kontakty, u Jaywona to bylo o něco komplikovanější, jeho partnerka mě tehdy požádala o laskavost a jeho následující návštěva A2Z Studio byla dá se říct protislužbou. Na základě těchto zvučných referencí se k nám pak dařilo právě dostávat další a další interprety, často však na základě mého aktivního oslovování. Některé hvězdy se k nám ale objednali sami, například Reekado Banks nebo 1da Banton, kteří ve světě vyprodávají haly. Legendární Lords Of The Underground k nám zas přišli nahrát featuring pro Onyx, a pak se vrátili nahrát část jejich nejnovějšího alba během svého dalšího evropského turné.

Jak už jste naznačil, v době, kdy bylo vaše studio vyplaveno, se vám k sobě málem podařilo dostat další hip hopovou ikonu – rappera KRS One, který měl zrovna naplánované evropské turné. Abyste se s ním seznámil, návštívil jste hned tři jeho koncerty – v Brně, ale také ve Vídni a Budapešti. Proč to pro vás bylo tak důležité? 

Abych to uvedl na pravou míru, jeho návštěva studia nebyla závazně potvrzená, ale bylo to ve hře. Když jsme tenkrát poprvé nahráli skladbu Kill Da Mic s Onyx, byl to pro nás s Filipem splněný sen. Tu kapelu jsme oba poslouchali od mala a byli jsme jejich velcí fanoušci. Takže jsem tenkrát Fílovi řekl, že dalším naším milníkem bude nahrávání s KRS-One, kterého jsme oba považovali za jakousi modlu old-schoolového hip-hopu. Ten však nerad létá, takže Evropu moc často nenavštěvuje. Já jsem ale již delší dobu v kontaktu s jeho DJem a dokonce jsme se jednou s Filipem vypravili jako doprovod Afu-Ra do Nizozemska, na koncert, kde právě KRSovi předskakoval, abychom se s ním seznámili. O tom ale jindy! 

Za ta léta jsem se seznámil se spoustou skvělých lidí z branže, mimo jiné s DJ Illegalem ze Snowgoons, kterého si dovoluji řadit mezi své kamarády, a Carlose – pořadatele evropských turné hip-hopových legend. A právě tito dva jeli turné s KRS-One v loňském roce, takže jsem se s nimi domluvil, že je doprovodím na zmíněných třech zastávkách ve Vídni, Budapešti a Brně, které předcházely pražskému koncertu. Cílem byl právě networking a lepší seznámení s touto legendou. Ale samozřejmě jsem si moc užil i samotné koncerty!

Dokonce jste se rozhodl, že na vlastní triko zorganizujete koncert jiné rapové legendy – rapera MC Eihta. A tady se dostáváme k další vlně problémů. Komunikace s managementem byla komplikovaná, koncert se neuskutečnil a vy jste navíc prodělal nějaké peníze. Co přesně se stalo?

Poprvé jsem dostal nabídku na jeho vystoupení již někdy v roce 2023. Tehdy jsem oslovil pár pražských klubů, jestli nechtějí koncert uspořádat svým jménem, a nabídl zdarma své marketérské schopnosti. Ti to však tehdy odmítli, převážně z obavy, že to nebude komerčně úspěšné. Přitom MC Eiht je legenda západního pobřeží – jeho písně jsou i v GTA V nebo GTA San Andreas, kde také daboval jednu z hlavních postav.

Když tedy pak přišla na konci roku 2024 nabídka na další turné, nechtěl jsem to znovu nechat proklouznout a rozhodl se do toho jít na vlastní pěst. Jenže komunikace a spolupráce s jeho týmem byla od začátku velmi náročná. Zejména proto, že jeho manažer si najal bookingovou agenturu z Německa, která to dále outsourcovala na portugalskou booking agentku.

Komunikační tok byl dost mizerný a tak jsem po čase zjistil, že například jedna z mých hlavních podmínek, tedy že MC Eiht využije služby našeho nahrávacího studia, se k jeho manažerovi vůbec nedostala, natož k rapperovi samotnému. Což následně využili k další licitaci o penězích.

Z jejich strany bylo všechno špatně už od počátku. Zpětně je vidět, že všechny zúčastněné strany řešily primárně svůj zisk, a vůbec je nezajímalo nějaké prohlubování spolupráce či budoucí byznys. Takže po podepsání smlouvy pak přišli s odsunutím turné o cca měsíc, protože chtěli získat čas na obsazení vícero koncertů, předložili novou smlouvu a žádali navýšení honoráře, po jejím podepsání pak chtěli několikrát aktualizovat rider (seznam technických a organizačních požadavků interpreta). Z původního “Eiht is easy” se pak vyklubal požadavek na jeden z nejdražších hotelů v Praze, a pár dní před show přišli s tím, že jejich DJ nebude mít vlastní techniku, že máme na místě zajistit mix a dva specifické gramofony, které jsou v ČR poměrně raritní, jelikož se již delší dobu nevyrábí.

Měl jsem určité pochyby už když přišla ta druhá smlouva a vzhledem k navýšení honoráře jsem měl i možnost z toho vycouvat, ale chtěl jsem to prostě dotáhnout do konce. Ačkoliv mi jejich jednání přišlo neprofesionální, nechtěl jsem být ten, kdo to položí.

Akci jsme celkem solidně promovali, přišlo mi pár pochvalných zpráv od lidí z branže. Měl jsem pokrytý on-line i outdoor, natočili jsme dokonce dva DJ sety u nás ve studiu na promo koncertu.

Jenže 25. března v 9 hodin večer, tedy v době kdy už měl stát na pódiu v Londýně a zahajovat turné, a pouhé dva dny před plánovanou pražskou zastávkou, přišel e-mail, že místo na letiště jel do nemocnice. V mailu slibovali promptní vrácení záloh a také videozprávu od interpreta, kde situaci objasní, aby zabránili nějakým pochybnostem.

Ale video nikdy nepřišlo, a zálohu jsme z managementu také museli několik dní páčit. Když ji pak poslali, bylo to o pár stovek euro méně, než byla skutečná výše zálohy. Ten doplatek už jsem z nich pak nikdy nedostal.

Nějaké další náklady se samozřejmě utopily v marketingových prostředcích a technickém zajištění, ale chtěl bych veřejně poděkovat Šimonovi z Rock Café, který vzal celou situaci s klidem, pomohl mi ji vyřešit a postaral se o rychlé vrácení vstupného kupujícím.

V tuhle chvíli už jste měl naloženo víc než dost. Jenže vy jste se ještě rozhodl pro svatbu. Jak náročné bylo při tom všem plánovat takto významnou osobní událost a jaké komplikace se při přípravě objevily?

Tak svatba už byla paradoxně v plánu dříve než samotný koncert. Měli jsme docela slušně nakročeno, protože už 11 měsíců dopředu jsme měli rezervovaný prostor a 9 měsíců do svatby funkční web, který sloužil jako on-line pozvánka. Pak jsme ale usli na vavřínech, já začal plánovat ten slavný koncert a zpátky do příprav jsme se vrhli naplno v dubnu. Tedy asi tři měsíce před svatbou. Tehdy jsem jel podepsat smlouvu o pronájmu, zjistil, že mezitím zvedli cenu, a to bylo jen předzvěstí toho, co nás čekalo.

Jelikož jsme si pronajímali celý kulturní dům a zajišťovali po vlastní ose catering a bar, bylo pro nás celkem děsivé zjištění, když jsme při návštěvě prostorů tři dny před svatbou zjistili, že vyřadili veškeré nádobí a odmontovali pivní pípu. To se nám naštěstí podařilo vyřešit, ale že nás o takové změně nikdo předem neinformoval mi doteď hlava nebere.

Trochu na nervy jsme byli i z nákupu květin, protože velkoobchod nám nebyl schopný dopředu říct, jaké kytky doveze. Manželka je moc šikovná floristka, takže výzdobu měla na starosti ona s kolegyní a ještě její sestrou. Jenže ona kolegyně den před přípravami napsala, že je nemocná a její sestra se na nás prostě vyprdla a odjela na dovolenou. Takže ačkoliv dovezené květiny tak nějak odpovídaly našim očekáváním, na výzdobu nebyli lidi. Zkoušel jsem verbovat v okolních květinářstvích, ale neúspěšně. Naštěstí pomohlo pár dobrovolníků z řad přátel a známých.

Dále se nám nedařilo úplně efektivně distribuovat fyzické pozvánky, které jsme se snažili doručovat osobně. Lehce nás zklamala naše společná kamarádka, která ještě rok předtím fotila svatby zdarma, ale nám pak řekla o pěticifernou sumu. Tu nakonec zastoupila jiná, velmi šikovná fotografka Martina Svobodová.

Nicméně v případě svatby a následné oslavy to nebylo zas tak komplikované, jako v případě toho koncertu. Spíš to byl další z mnoha aspektů, které se na mém psychickém zdraví podepsaly. Musíte kromě byrokratických formalit vyřešit také hudbu, jídlo, pití, program, fotografa a spoustu dalších věcí, a u toho všeho stále podnikáte a chodíte do práce.

Je nějaké ponaučení, které jste si z toho všeho vzal? Co máte v plánu dělat jinak, aby se situace s vyhořením už neopakovala?

Momentálně si dávám trochu voraz na všech frontách. V případě vlastního podnikání jsem si nově najal asistentku, která věřím, že mi v mnoha ohledech tu zátěž ulehčí. Problém je, že mě tohle baví. Hrozně nerad sedím na zadku a koukám do zdi, a zároveň mi žádné koníčky nepřináší takový pocit naplnění, jako dobře odvedená práce. Na druhou stranu vím, že zdraví máme jen jedno a nechci si tím projít znovu, takže momentálně svůj stav konzultuji s odborníky a je zřejmé, že budu muset začít dělat něco jinak.