Z rodinné dovolené v Austrálii v Quindalupu se stala noční můra každé matky. Joanne Appelbee přiznala, že musela udělat jedno z nejtěžších rozhodnutí svého života. Vyslala svého pouze třináctiletého syna Austina, aby zachránil ji a jeho dva mladší sourozence, poté co se rodina vzdálila od břehu na paddleboardu v rozbouřeném  moři v západní Austrálii. Chlapec plaval skrze divoké moře čtyři hodiny, uplaval čtyři kilometry, nakonec dosáhl břehu a zavolal pomoc – poté naprostým vyčerpáním zkolaboval.

Jak Austin Appelbee zachránil svou rodinu

Vše začalo jako běžné rodinné odpoledne v pátek na paddleboardech v hlubokých australských vodách Quindalup. Počátkem února 2026 se třináctiletý Austin, matka Joanne, mladší bratr Beau (12) a sestra Grace (8) vydali objevovat krásy vod Indického oceánu. Vše se ovšem velmi rychle zvrtlo. Silný vítr poháněl vlny rychleji a rychleji a čtyřčlenná posádka se s nafukovacími paddleboardy a kajakem posouvala čím dále od pevniny Geographe Bay. Začalo se stmívat a dopravit se ke břehu přestávalo být možností. V ten moment Joanne udělala jedno z největších rozhodnutí v životě: poslala svého nejstaršího syna na záchrannou misi. 

Čtyři hodiny, čtyři kilometry 

Austin se ze začátku plavil na kajaku. Ten byl k neštěstí proděravělý a pronikala jim voda. Kajak se nakonec přetočil úplně. Chlapec se držel za jeho okraj a podle jeho vlastních slov si začal uvědomovat, že jde do tuhého. Na pustém moři se nacházel už pár hodin. Nezbývalo nic jiného než začít plavat. Austin zpočátku mířil ke břehu se záchrannou vestou. Po dvouhodinovém unavujícím boji s divokými vlnami učinil další těžké rozhodnutí a svlékl si záchrannou vestu. Uvědomil si, že ho zpomaluje a musí reagovat. A tak se třináctiletý chlapec ocitl uprostřed hlubokého Indického oceánu bez opory ani záchranné vesty – to jediné, co ho pohánělo byla čistá naděje.

Austin v rozhovoru pro BBC sdělil, že po zbytek této nebezpečné plavby ho provádělo více než fyzická síla. V hlavě se mu promítaly modlitby, písně a šťastné vzpomínky. Místo strachu a vyčerpání se snažil soustředit na své nejbližší – na své milované – matku, bratra a sestru. Myslel na radostné detaily a momenty, které ho provázely v životě. Místo toho aby ho ovládl strach, tak se nechal naplnit radostmi jeho života.

The Guardian zmiňuje chlapcovi dojmy z jeho nebezpečné výpravy:

„Myslel jsem si, že jsem něco viděl ve vodě, a byl jsem opravdu vyděšený. V hlavě jsem si pořád říkal, že to zvládnu.“ 

„Byl jsem hodně zadýchaný, ale nedokázal jsem vnímat, jak jsem unavený,“ řekl. „V jednu chvíli jsem myslel na Tomáše Mašinku, snažil jsem se mít v hlavě ty nejšťastnější věci, tak abych to zvládl. Ne ty špatné, které by mě rozptylovaly.“

Austin uplaval čtyři kilometry, střídal u toho kraul, prsa i znak. 

Šťastný konec

Poté co dosáhl břehu, tak lehl k zemi vyčerpáním. I přesto nemohl zastavit. Musel zavolat pomoc – a tak sprintoval další dva kilometry, aby se dostal k telefonu. Chlapec zavolal záchranné služby. Při telefonátu jim řekl, že potřebuje vrtulníky, letadla i lodě.

„Byl jsem při tom velmi klidný. Myslím, že to byl prostě šok,“ dodal.

Austin také BBC sdělil, že v moment, kdy zavolal pomoc si vůbec nebyl jistý jestli jsou jeho matka a dva mladší sourozenci stále naživu.

Poté co zavolal pomoc, zkolaboval vyčerpáním. 

V pátek v 6 hodin odpoledne místního času dostala západoaustralská policie hlášení o rodině, kterou unesl vítr a silné vlny daleko od pobřeží. Ihned bylo zahájeno rozsáhlé pátrání a záchranná akce za účasti více záchranných složek, včetně vodní policie západní Austrálie, místních dobrovolníků námořní záchranné služby a státního záchranného vrtulníku.“

O dvě a půl hodiny později, přibližně v 8 hodin 30 minut se podařilo nalézt tříčlennou posádku přibližně 14 a půl kilometrů vzdálenou od pobřeží. Austinova matka Joanne, bratr Beau a sestra Grace se drželi paddleboardu zuby nehty. 


Záchranáři převezli Austina do nemocnice, kde zavolal svému otci, bez toho aniž by věděl jestli jsou ostatní v pořádku. Minuty na to se dozvěděl o záchraně a šťastném konci. 

„Na ten moment nikdy nezapomenu“, dodal chlapec.

Dobrovolník námořní záchranné služby Paul Bresland přiznal, že Austin vskutku zachránil svou rodinu. Údajně chlapec detailně vylíčil barvy kajaků a paddleboardů, což bylo pro pátrání klíčové.

Bresland dodal, že činy chlapce jsou neuvěřitelné. To uvedl i policejní inspektor James Bradley který řekl, že chlapcův výkon „nelze dostatečně vychválit“.

Austin se přesto nepovažuje za hrdinu: ‚Nemyslel jsem si, že jsem hrdina, prostě jsem udělal, co jsem udělal,‘ řekl později BBC.“


Chlapcova matka dostala rovněž pochvalu za to, že udržela rodinu naživu během hodin strávených na moři.

Velitel záchranářů Bresland uvedl pro ABC, že rodina se po celé čtyři hodiny udržovala na hladině rozbouřeného moře. Matce se dařilo držet děti na paddleboardech.

„Ze začátku to vypadalo hezky a klidně,“ řekla novinářům.

„Jedno z nejtěžších rozhodnutí, jaké jsem kdy musela udělat, bylo říct Austinovi: ‚Zkus doplavat ke břehu a přivolat pomoc, mohlo by se to velmi rychle zhoršit,‘“ uvedla.

„Když zapadalo slunce, říkala jsem si: ‚Něco je tady strašně špatně.‘

Joanne čerpala z posledních sil: Nemůžu, docházejí mi síly,“ ale děti se jí dívaly do očí — a ona prostě vydržela, držela je pohromadě a nepřestala bojovat,‘ dodal Bresland pro ABC.“

„Všichni tři se třásli zimou a Beau už kvůli chladu necítil nohy, když je záchranáři našli,“ uvedla matka.

„Hlavou vám běží úplně všechno.“

„Bála jsem se, že to Austin nezvládl,“ dodala.


Austin se vrátil do školy s berlemi, potlučený a otřesený, stále s přesvědčením, že není žádným hrdinou. Pro své okolí se jím ale bezpochyby stal. Jeho odvaha, vytrvalost a schopnost zachovat chladnou hlavu v extrémní situaci zachránily tři lidské životy.

Joanne nakonec popsala výsledek této náročné zkušenosti jako naprosto šťastný. Všechny její děti jsou zdravé a bez vážnějších zranění ,a právě to je podle ní jediné, na čem skutečně záleží. Událost, která mohla skončit tragédií, se tak proměnila v silný příběh o rodinné soudržnosti, odvaze a naději.

Příběh Austina Appelbeeho ukazuje, že i v těch nejtemnějších chvílích může lidská vůle a odhodlání překonat zdánlivě nepřekonatelné překážky. 


Zdroje: France24, The Guardian, BBC, Aleteia, CBS

Foto: ABC/AP