Přesně před 78 lety zaskočila české občany náhlá smrt Jana Masaryka. Tehdejší ministr zahraničí byl nalezen pod okny svého služebního bytu bez známek života. Dlouhá léta se věřilo, že na ministrově úmrtí nenese podíl jiná osoba, v poslední době se ale čím dál častěji objevují domněnky, že mohl být Masaryk ke skoku z okna donucen. Přestože se příčinami ministrova úmrtí zabývají badatelé a historici již po desetiletí, dodnes se přesně neví, jaké okolnosti jeho nešťastný konec předznamenaly.
Nad smrtí tehdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka zůstává historikům dodnes rozum stát. Psal se 10.březen roku 1948, když našli dva zaměstnanci ministerstva zahraničí pod okny Černínského paláce ležet bezvládné tělo. Při bližším prozkoumání rozpoznali tvář Jana Masaryka. Podle portálu Lidovky.cz muže nejprve nenapadlo, že je ministr po smrti. Vědělo se totiž, že Masaryk trpí nespavostí a často se v noci prochází po nádvoří paláce.
Následné pitevní přezkoumání odhalilo velmi znepokojivá zjištění. Kromě odřených chodidel měl Jan Masaryk také natrženou aortu, roztržené srdce a krvácení do hrudní dutiny. Vyšetřovatelé a badatelé se okamžitě pustili do pátrání po příčině Masarykova úmrtí, ale dodnes není přesně známo, co se tehdy doopravdy událo. O důvodech smrti se lidé dodnes přou. Zatímco někteří mají za to, že bylo ukončení Masarykova života pouhá sebevražda, jiní jsou přesvědčeni o cizím přičinění z politických důvodů.
Politikem v turbulentních časech
Na začátek je nutné podotknout, že Jan Masaryk vykonával funkci ministra zahraničí v poměrně náročné době. Po skončení druhé světové války se Československo ocitlo v politicky složité situaci. Země se sice obnovila jako samostatný stát, ale zároveň byla silně ovlivněna mocí Sovětského svazu. Stále silnější vliv postupně získávala Komunistická strana Československa. Napětí definitivně vyvrcholilo během únoru roku 1948, kdy komunisté definitivně převzali rozhodující moc ve státě.
Jan Masaryk v té době představoval nestranného a diplomaticky vyjednávajícího politika. Nebyl členem žádné strany a vystupoval spíše jako nadstranická osobnost, která navazovala na tradici svého otce Tomáše Garrigue Masaryka. Podle stránek Ministerstva zahraničních věcí prosazoval Jan především spolupráci země se západními demokratickými státy a podporoval myšlenku „svobodného Československa ve svobodné Evropě“. Zároveň se ale snažil udržovat diplomatické vztahy i se Sovětský svaz, protože si uvědomoval jeho rostoucí vliv ve střední Evropě.
Diplomatický a oblíbený
Jan Masaryk byl mezi lidmi známý především svým neformálním a lidským vystupováním. Historici ho popisují jako vtipného, přímého a velmi charismatického člověka, který působil spontánněji než většina politiků. Díky tomu byl mezi lidmi poměrně populární. Veřejnost jej podle webu iRozhlas.cz vnímala jako milého a otevřeného člověka, kterému se říkalo „náš Honza“. Velkou popularitu přitom získal už během druhé světové války díky svým rozhlasovým projevům z Londýna, které poslouchali lidé v okupovaném Československu.
Ještě v poválečných letech dostával poštou výtisky knihy se svými projevy, které mu čtenáři posílali s prosbou o podpis. Svou popularitu si totiž uchoval i po válce, a v době postupujícího nástupu komunismu pro mnoho lidí symbolizoval určitou návaznost na demokratické tradice první republiky. Díky schopnosti zaujmout a oslovit širokou veřejnost mohl být pro různé politické tábory cenným spojencem.
Pod tlakem politické situace
Jan Masaryk si ale současně velmi dobře uvědomoval, že se stejně jako opora lidu může stát i nebezpečným protivníkem. Stále více si uvědomoval hrozbu, která přicházela z východu. Celá situace na něj silně doléhala a postupně ho stavěla pod stále větší politický i osobní tlak. Masarykův vnitřní spor dokládají slova jeho osobního tajemníka Antonína Suma. „Tento tolerantní, milý a vtipný člověk se snažil i po válce pomáhat. Pociťoval však stále více tlak kleští, které se začaly pomalu, ale jistě svírat,“ vzpomíná Sum ve své monografii Otec a syn z roku 2003.
Zatěžkávající zkouška nastala pro ministra zahraničí po únorovém převratu. Většina nekomunistických ministrů tehdy podala na protest proti politickému vývoji hromadnou demisi, Jan Masaryk se jejich kroku zpočátku nepřipojil. Podle jeho osobního tajemníka Antonína Suma se o rozhodnutí ministrů dozvěděl až dodatečně, protože byl v té době zdravotně indisponovaný. Teprve poté byl vyzván, aby se k demisi podal. Odstoupení ministrů mělo tehdy pomoci vyvolat předčasné volby, které mnozí považovali za poslední šanci, jak zabránit úplnému převzetí moci komunisty.
Masaryk, který vývoj v republice sledoval s rostoucími obavami, se tak ocitl pod silným tlakem z obou stran. Nakonec se rozhodl demisi nepodat. Místa ministrů, kteří odstoupili, byla následně obsazena novou vládou formovanou Klementem Gottwaldem. Ačkoli Masaryk ve funkci ministra zahraničí nadále zůstal, jeho postavení bylo v nově nastupujících totalitních poměrech stále nejistější.
Jaká byla příčina smrti?
V průběhu následujících let se vyšetřovatelé a badatelé snažili vyzkoumat konkrétní příčinu ministrova úmrtí. Během uplynulých desetiletí se objevila řada teorií, co mohlo za smrtí Jana Masaryka stát. Nejčastěji se ovšem vyšetřovatelé přiklánějí k možným třem teoriím. První z nich uvádí, že ministr pod tíhou politické situace a osobní krize ukončil svůj život sám a dobrovolně. Tuto verzi mimo jiné zastává jeho osobní tajemník Antonín Sum. „Jsem přesvědčen o jeho sebevraždě coby osobní oběti, jíž chtěl alarmovat svoji zemi i svět před novým nebezpečím, jež po druhé světové válce pomalu, ale jistě připravovalo zničení demokracie a svobody,“píše ve své knize.
Další teorií o smrti Masaryka je vražda s cizím přičiněním. Mnozí badatelé mají za to, že byl ministr zahraničí zlikvidován svými politickými odpůrci, kterým mohl být nepohodlný kvůli svému nekomunistickému postoji. Tuto verzi podporuje historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara. Ten dokonce uvedl, že je přesvědčen o konkrétních lidech, kteří čin spáchali. „Udělali to tihle: doktor Arnošt Heydrich, plukovník František Fryč a Jan Bydžovský. Jsem přesvědčen, že k tomu nepotřebovali nějaký souhlas z Moskvy nebo z Londýna, podle mě to udělali soukromě oni,“ řekl pro iRozhlas.cz.
Poslední a zároveň nejméně pravděpodobnou verzí je, že šlo v případě smrti Jana Masaryka pouze o nešťastnou náhodu. Podle této teorie mohl ministr neúmyslně spadnout z okna z důvodu dezorientace nebo jiného psychického stavu. Někteří badatelé připouštějí, že mohl z okna vypadnout při nějaké běžné činnosti, například při větrání nebo když se snažil něco upravit venku na parapetu. Okna byla poměrně vysoko a manipulace s nimi mohla být nebezpečná.
Znovuotevření případu
V lednu roku 2025 bylo po téměř 77 letech znovu otevřeno vyšetřování smrti Jana Masaryka. Důvodem byl nález nových dokumentů ze Spojených států amerických, Velké Británie a Francie, které dosud nikdo nepřezkoumal. Policie se od té doby opět snaží objasnit, zda jeho smrt byla sebevraždou, nešťastnou nehodou, nebo politicky motivovanou vraždou..
Nově objevené dokumenty naznačují, že mohla být smrt Jana Masaryka způsobena cizím zaviněním. Od ledna 2025 se policii přihlásilo zhruba 20 lidí, kteří tvrdí, že by mohli mít informace týkající se smrti Jana Masaryka. „Všichni byli ochotni prostřednictvím následných výslechů přispět svými poznatky k objasnění případu. Posouzení relevance a zasazení do kontextu s již zjištěnými skutečnostmi je předmětem současného prověřování,“ uvedl mluvčí policejního prezidia Josef Vinčálek.
Náhledová fotografie: Epochtimes.cz
