Po více než třech desetiletích od konce studené války se mezinárodní uspořádání zásadně proměňuje. Svět, který býval unipolární – tedy ovládaný jedinou supervelmocí – směřuje k multipolárnímu modelu, v němž vliv sdílí několik mocenských center. Tento posun není náhlý, ale postupný, a má ekonomické, technologické i politické kořeny.
Zatímco devadesátá léta byla obdobím dominance Spojených států, dnešní svět ukazuje rostoucí vliv Číny, Indie, Ruska či zemí globálního Jihu. (foreignanalysis.com
) Výsledkem je dynamické přeskupování sil, které zásadně ovlivňuje mezinárodní vztahy i stabilitu.
Konec unipolární éry
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 nastalo období, kdy Spojené státy určovaly pravidla světového řádu. Tento model zahrnoval podporu volného obchodu, šíření demokracie a budování mezinárodních institucí, které měly zajistit stabilitu.
Jenže s počátkem 21. století se začala objevovat trhlina v systému, který mnozí považovali za samozřejmý. Série vojenských konfliktů, finanční krize v roce 2008 a pandemie COVID-19 ukázaly, že unipolární model naráží na své limity. Spojené státy zůstávají klíčovou mocností, ale už nejsou schopny prosazovat své zájmy tak jednoznačně jako dříve. (marshallcenter.org)
Nástup nových center vlivu
Hlavním faktorem současného přerozdělování moci je vzestup Asie. Čína se stala druhou největší ekonomikou světa a prostřednictvím iniciativy Pás a stezka rozšiřuje svůj vliv v Africe, Evropě i Latinské Americe. (apnews.com)
Indie, která má podle odhadů OSN do roku 2030 překonat Čínu v počtu obyvatel, roste ekonomicky o více než 6 % ročně a stává se klíčovým technologickým hráčem. Roste i vliv regionálních mocností, jako jsou Turecko, Indonésie či Brazílie, které usilují o větší podíl na rozhodování o světových záležitostech.
Tento proces je nejviditelnější v rámci uskupení BRICS, které sdružuje Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jihoafrickou republiku. BRICS už dnes reprezentuje větší podíl na světovém HDP (měřeno paritou kupní síly) než skupina G7. (eujournal.org)
Ekonomické přeskupení světa
Podle Mezinárodního měnového fondu tvořily rozvíjející se ekonomiky v roce 2000 asi 42 % světového HDP, zatímco v roce 2024 už více než 60 %. (bcg.com)
Roste význam tzv. globálního Jihu – zemí Afriky, Latinské Ameriky a jižní Asie. Tyto regiony těží z demografické výhody, přírodních zdrojů a investic do infrastruktury. Mnohé z nich se snaží omezit závislost na Západu a rozvíjejí spolupráci v rámci regionálních bloků. (rosalux.de)
Zároveň se mění i globální dodavatelské řetězce. Po pandemii a geopolitických krizích firmy i státy diverzifikují výrobu, aby snížily závislost na jednom regionu. Tento trend tzv. „deglobalizace“ posiluje regionální obchodní vztahy a rozšiřuje prostor pro nové ekonomické hráče. (medium.seznam.cz)
Technologie a moc
V 21. století není moc určována jen velikostí armády nebo množstvím surovin. Zásadní roli hraje technologická vyspělost.
Kdo ovládá data, polovodiče a umělou inteligenci, ten ovládá i ekonomiku a informace. Spojené státy si udržují náskok ve výzkumu a inovacích, zatímco Čína dominuje ve výrobě a aplikacích technologií. Indie se stává centrem digitálních služeb a Evropa se snaží chránit svůj trh prostřednictvím přísných regulací.
Technologie se tak staly novou měnou moci – a zároveň potenciálním zdrojem konfliktů. Kybernetické útoky, informační války i boj o kontrolu nad kritickou infrastrukturou patří mezi největší výzvy současnosti. (securityconference.org)
Rizika multipolárního světa
Multipolarita znamená více hlasů, ale i větší složitost. V systému, kde existuje více center vlivu, je těžší dosahovat shody na globálních otázkách. Zatímco jedni vidí výhodu v rozmanitosti, jiní varují před chaosem a nepředvídatelností. (research-center.amundi.com)
Napětí roste zejména v oblasti Indo-Pacifiku, na Blízkém východě a ve východní Evropě. Tyto regiony se stávají zónami soupeření o vliv a zdroje. Riziko regionálních konfliktů, obchodních válek a kybernetických útoků je vyšší než kdy dřív.
Multipolární svět navíc oslabuje tradiční instituce, jako jsou OSN, Světová obchodní organizace nebo NATO. Rostoucí počet aktérů znamená více názorů, ale i více sporů o legitimitu a pravomoci.
Dopady na Evropu
Evropa se ocitá mezi dvěma póly – Spojenými státy a rostoucí Asií. Zatímco Washington zůstává klíčovým bezpečnostním partnerem, ekonomické vazby s Čínou a Indií jsou pro Evropu životně důležité.
Evropská unie reaguje strategií „strategické autonomie“, tedy snahou jednat nezávisle na velmocích a posílit vlastní obranné i technologické kapacity. (cirsd.org)
Pro menší státy, jako je Česká republika, to znamená nutnost diplomacie založené na rovnováze – udržovat pevné vazby se Západem, ale současně si otevřeně budovat ekonomické vztahy i s východními a jižními partnery.
Možné scénáře vývoje
Odborníci popisují tři možné scénáře dalšího vývoje:
- Stabilní multipolarita – hlavní mocnosti uznají svá omezení a vytvoří nové formy spolupráce.
- Fragmentace světa – státy se uzavírají do vlastních bloků, roste izolacionismus a konflikty.
- Hybridní model – aliance se mění podle zájmů a témat, spolupráce a soupeření se střídají.
Nejpravděpodobnější je třetí varianta: svět bez jasných bloků, kde spolupráce i napětí existují paralelně. Tato nestálost se může stát novým normálem.
Závěr
Přerozdělování sil ve světě je proces, který se nedá zastavit. Staré mocenské struktury slábnou, nové získávají sebevědomí. A přestože multipolarita přináší rizika, nabízí i příležitost pro spravedlivější rozložení vlivu.
Budoucnost bude záviset na tom, zda státy dokážou mezi sebou komunikovat, respektovat odlišnosti a spolupracovat na řešení globálních problémů. Mocenský posun totiž není jen otázkou geopolitiky — je to proces, který ovlivní ekonomiku, technologie i každodenní život lidí na celém světě.
