Oligarchie tu byla dávno před kapitalismem

Publicistka Saša Uhlová v textu pro Deník Alarm („Musíme si promluvit o kapitalismu. Oligarchie je jen jeho důsledek“) tvrdí, že kapitalismus přirozeně vede ke koncentraci bohatství a moci. Tohle tvrzení zní líbivě, ale je historicky i logicky chybné. Moc elit a nerovnost totiž existovala dávno před tržní ekonomikou – od faraonů a feudálů až po komunistické politbyro.

Na rozdíl od těchto uzavřených systémů kapitalismus umožnil, aby se lidé mimo privilegované vrstvy mohli díky práci, vzdělání a inovacím prosadit. Trh prolomil monopol moci tím, že otevřel dveře talentu a nápadům. Oligarchie není výplodem kapitalismu – vzniká, když pravidla trhu přestanou platit pro všechny stejně.

Kapitál není zlo, je to nástroj

Alarm vnímá kapitál jako morální problém, jako by zisk byl synonymem vykořisťování. Jenže kapitál je prostě nástroj – zdroj, který umožňuje investice, rozvoj firem i zaměstnanost. Kdo podniká, riskuje a tvoří hodnoty, může vydělat. To není projev chamtivosti, ale přirozený princip ekonomiky.

Je omyl házet do jednoho pytle poctivé podnikatele a korupční oligarchy. Bohatství vytvořené inovací a prací není stejné jako bohatství získané díky státním zakázkám a politickým vazbám. Když někdo zbohatne díky propojení s mocí, nejde o kapitalismus, ale o jeho zneužití.

Skutečný problém: propojení státu a velkých hráčů

Oligarchie vzniká tam, kde se trh zneužívá, ne tam, kde funguje. Typickým příkladem je Rusko v 90. letech. Takzvaná „divoká privatizace“ tam vytvořila oligarchy ne proto, že by trh fungoval příliš, ale protože nefungoval vůbec – chyběla transparentnost, právní rámec i konkurence.

Západní kapitalismus mezitím vyvinul nástroje, které mají právě těmto jevům bránit: antimonopolní zákony, kontrolu fúzí, nezávislé soudnictví či otevřené účetnictví. Kdekoliv se tyto principy oslabí, začnou sílit oligarchické struktury. To není selhání kapitalismu, ale jeho nedostatečná obrana.

Nerovnost není totéž co nespravedlnost

Alarm často opakuje, že „bohatí bohatnou a chudí chudnou“. Statistika ale ukazuje pravý opak. Podle Světové banky se podíl lidí žijících v extrémní chudobě (méně než 2,15 USD na den) snížil z 38 % v roce 1990 na méně než 8 % dnes. Právě globalizace a kapitalismus zvedly miliardy lidí z bídy, především v Asii.

Ano, nerovnost se prohlubuje, ale to neznamená, že společnost je nespravedlivá. Důležité je, zda mají lidé šanci uspět svým úsilím. Rovnost výsledků nikdy nevede k prosperitě – vede ke stagnaci. Když se snaha trestá a úspěch zdaní k neviditelnosti, nikdo už neusiluje o víc.

Stát má být rozhodčím, ne hráčem

Levicové pohledy často volají po větším přerozdělování. Zapomínají ale, že stát žádné bohatství netvoří – pouze přerozděluje to, co vytvoří jiní. Čím víc prostoru stát zabere, tím méně zůstává pro inovaci a iniciativu.

Role státu je přitom klíčová, ale musí být přesně vymezená: má dohlížet na pravidla hry, chránit slabší a bránit monopolům. Jakmile začne sám hrát, vzniká neefektivita a korupce. Přílišná regulace trh dusí; absence pravidel ho zase ničí. Rovnováha mezi těmito póly je tím, co dělá moderní kapitalismus funkčním.

Oligarchie jako deformace systému, ne jeho podstata

To, co Deník Alarm označuje za důsledek kapitalismu, je ve skutečnosti jeho patologie. Oligarchové nejsou produktem trhu, ale jeho zneužitím. Když stát zvýhodňuje vybrané firmy, když korporace lobbují pro vlastní výhody a když chybí právní jistota, trh ztrácí rovné podmínky.

Řešením ale není ničit kapitalismus, nýbrž ho kultivovat. Transparentní financování politiky, férové daně, podpora malých podniků a otevřený trh – to jsou opatření, která brání oligarchizaci. Nejde o revoluci, ale o evoluci systému.

Morální rozměr: úspěch není hřích

Uhlová v textu naznačuje, že bohatství je podezřelé už samo o sobě. Jenže úspěch není morální selhání. Společnost, která kriminalizuje prosperitu, končí v závisti a rezignaci. Správná otázka nezní „kolik máš“, ale „jak jsi to získal“.

Kapitalismus stojí na svobodě volby. Můžete selhat, ale také uspět – a to bez ohledu na původ. V tom je jeho síla i spravedlnost. Kritizovat nerovnost je pochopitelné, ale řešit ji zničením trhu by znamenalo vrátit se do doby, kdy o všem rozhodovala malá skupina vyvolených – tedy do skutečné oligarchie.

Závěrem

Kapitalismus není dokonalý, ale funguje lépe než jakýkoliv jiný systém, který lidstvo zatím vyzkoušelo. Přinesl prosperitu, technologický rozvoj i osobní svobodu. Oligarchie vzniká tam, kde se jeho principy porušují – ne tam, kde se dodržují.

Pokud chceme spravedlivější svět, nehledejme viníka v kapitalismu, ale v těch, kteří ho ohýbají k vlastnímu prospěchu. Potřebujeme víc férové soutěže, právní jistoty a odpovědnosti, ne méně trhu. Kapitalismus není problém – je to nástroj, který, když se používá správně, drží oligarchii na uzdě.