Vajíčka za cenu zlata, máslo jako luxus a nákup, po kterém se vám protočí panenky. Češi každý měsíc sledují, jak se jejich účtenky natahují. Proč v zemi polí a krav platíme za jídlo víc než Němci? A kdy už se to konečně zastaví? 

Proč platíme víc?

Důvodů je celá hromada. Za prvé — světové ceny surovin jsou pořád vysoké. Obilí? O 20 % dražší než před covidem. Cukr? Skoro o 40 %. Kakao a máslo? V některých případech dokonce dvojnásobek! Když k tomu přidáme sucha v Evropě i Africe, drahé energie a vyšší mzdy, je jasné, že účtenky na pokladnách rostou.

Tvrdá česká realita

Podle ČSÚ zdražily potraviny a nealko v červnu meziročně o 6,2 %. Největší skok vidíme u vajec — za poslední měsíce vyskočila až o 44 %. Máslo a cukr zdražily během jediného měsíce o více než 10 %, ovoce je proti loňsku o 15 % dražší a maso si připsalo 3 až 4 %. Za tím vším stojí nejen drahé energie a rostoucí ceny ve světě, ale také specificky české problémy.

Česko dováží skoro polovinu ovoce a zeleniny, velkou část masa i mléčných výrobků. I u obilí, kde bychom mohli být soběstační, se značná část vyváží a zpátky kupujeme zpracované potraviny za vyšší ceny. To nás nechává na pospas výkyvům světových trhů i kurzu koruny.

Dalším problémem je slabá konkurence. Český maloobchod ovládá pár velkých řetězců, které si díky své síle mohou držet vysoké marže — podle studie ministerstva zemědělství jsou u některých produktů vyšší než třeba v Německu nebo Polsku. I na straně zemědělců dominují velké agroholdingy, které nedávají menším farmářům dost prostoru, což omezuje pestrost nabídky a tlačí ceny nahoru.

Důsledek? Lidé odcházejí z obchodů s poloprázdnými taškami a přemýšlejí, co si ještě můžou dovolit — zatímco ti nahoře si na účtech připisují zisky.

Bude hůř?

Podle České národní banky by inflace mohla letos zůstat kolem 2,5–2,7 %. To může znít optimisticky, ale pozor — potraviny porostou dál, i když už ne tak divoce jako loni a předloni. Klimatické výkyvy a geopolitické problémy, které jsme si zvykli vídat ve zprávách, jen tak nezmizí. Dobrou zprávou je, že energie a hnojiva trochu zlevňují, a tlak na ceny by tudíž mohl o trochu polevit. Žádné velké zlevňování v regálech však nečekejte.

Světlo na konci tunelu?

To vše má ale i své pozitiva. Češi se čím dál víc učí kupovat přímo od farmářů a na trzích. Bez zbytečných marží řetězců můžete najít kvalitní potraviny za rozumné peníze. Navíc obchody i zemědělci začínají šetřit energiemi a limitovat plýtvání, což by se časem mohlo projevit i na cenách. EU i stát také tlačí na vyšší soběstačnost, což může pomoci udržet ceny stabilnější.

Co s tím můžeme dělat?

Situace není dobrá, ale ani úplně ztracená. Růst cen by měl zpomalit, ale zmizet úplně nejspíš nezmizí. Vyplatí se proto přemýšlet, co a kde kupujeme. Sáhnout po sezónních a českých potravinách, nakupovat přímo od producentů, plánovat nákupy a využívat akce a slevy.

Chleba, maso, vejce — všechno dnes stojí víc a víc. To není žádná hysterie, ale tvrdá realita. Dobrou zprávou je, že už teď máme způsoby, jak se tomu postavit. Nečekejme na zázrak, ale hledejme cestu, jak z toho vyjít co nejlíp. Víc přemýšlet, nakupovat chytře a nenechat se okrádat.